Jak voní obyčejný život.

Ten chlapík chodil k nám do krámu v Olomouci už delší dobu. Nedělá nikdy velké nákupy, jen takové staromládenecké. Má rád hotové polévky, držkovku , gulášovku a taky hovězí gulášek a utopence.Vypadá trochu jako by zabloudil z devadesátek.

 Opálený, z výrazné tváře plné vrásek září dvě oči modré jako pomněnky. Už na první pohled na něm vidíte, že má něco odžito. Ruce prozrazují fyzicky pracujícího člověka . Jsou svalnaté, silné prsty a výrazné žíly, jako by je vytesal renesanční sochař.

Vsadím se, že kdyby vás zmáčkly pod krkem, vymáčknou vám z plic kyslík raz dva.

 Je vzpřímený, pohybuje se i v těch necelých padesáti jako pružná kočka a chlapácky voní po nějaké zajímavé kombinaci tabáku. To by se ženským líbilo, je v tom nějaký rafinovaný oříšek .

Občas kašle. Zřejmě silný kuřák. Vlasy na Jágra a pod nosem má parádní knír.

 Ten chlap by mohl z fleku hrát jednoho z mušketýrů Alexandra Dumase. Dodneška jsem nevěděl, co dělá, nikdy nebyl moc upovídaný. Jen jsem tipoval, že tenhle chlapík se prostě nadře a uživí rukama.

Včera si zase kupoval Gulášovou polévku od Němcových a Dědovu klobásu a rozvyprávěl se, jak je to teď v tom teple super, jezdit na stupátku popelářského auta.

  „Jo, jo. Prostě jsem spokojený popelář.“ Usmál se.

 "Rozumíte mi šéfe, ta volnost, ten teplý vítr ve vlasech, sluníčko vám hřeje do ksichtu, háro za vámi vlaje, oranžová vesta se teplem vám lepí na tělo.........Je to nádhera, jako někde v Chorvatsku u moře na jachtě." Zasnil se .

 "No.......... ale asi to tam tak hezky nevoní, jako v Chorvatsku u moře ne?" Zeptal jsem se oparně , abych mu to nekazil.

 "Jo šéfe….. to já nevím. Víte......... já u moře nikdy nebyl. To víte……… troje alimenty. Já si to moře jen představuju, aby mě ten život na stupátku víc bavil." Zasmál se drsně, sebral svůj nákup a cvrnkl zespodu do kšiltu od čepice.

 ""Tak zdar šéfe, já se zase stavím. A tu klobásku si dám dneska večer , až se vrátím "Z moře "místo krevet.""