"Hele nezdá se ti, že už jsem strašně tlustej? Já teda vím, že jsem tlustej, ale nezdá se ti, že už jsem strašně tlustej?" Zeptal jsem se manželky.
"Hele nezdá se ti, že už jsem strašně tlustej? Já teda vím, že jsem tlustej, ale nezdá se ti, že už jsem strašně tlustej?" Zeptal jsem se manželky.
" No upřímně, jseš už dost tlustej, mohl by jsi být tlustej o trochu míň, ale furt seš tlustej tak nějak přiměřeně. Jsem prostě na tebe zvyklá. Jaký máš vlastně teď BMI index?" Odpověděla a na čele se jí udělala taková ta zdravotnická vráska. Jako když vám doktor oznamuje, že máte Hemeroidy a že to nebude zábava.
"Nevím a vážit se nebudu. Mně to připadá děsná újma na mojí důstojnosti, vážit se jako prase před zabíjačkou a vtěsnat se do nějaké univerzální tabulky . Připadám si jako kus dobytku těsně před porážkou. Zvážit, spočítat podle tabulky a na jatka.
Já myslím, že každý jsem jiný a někomu ty kila navíc třeba sluší. Třeba té herečce. No té Čvančarové, ta taky není hubená a umí to nosit. Já bych do ni šel hned! A jak jsou ty trošku plnější holky veselý a optimistický a taky je s nimi i lepší sex. Protože ony se furt nepozorují, jestli jim z tohodle úhlu něco netrčí, nebo při téhle poloze někde něco nepřetýká. Prostě umí si všechno víc užít. Od čokolády po milování. Jestli chce chlap fajn ženskou pro život, musí mít ráda čokoládu, to je jasný!" Uzavřel jsem to.
A pak jsem si odpoledne na internetu přečetl článek, jak se zjišťuje v gymnastice, jestli není gymnastka tlustá. Teda tlustou gymnastku jsem nikdy neviděl, ale prej s tím mají strašný trable ty čtyřicetikilový holky. A čokoládu si nedají, jak je rok dlouhý............
Tak abyste taky věděli i vy, tak taková gymnastka si stoupne v tělocvičně před zrcadlo a vyskočí na místě do výšky a jestli se na ní něco pohne, tak je tlustá a musí to pryč.
Tak jsem se večer svlékl do naha a postavil se do koupelny před to velký zrcadlo. No tlustej jsem byl, kvůli tomu nebylo třeba skákat, ale já chtěl vidět, jak moc jsem tlustej. Dal jsem si tři dřepy, abych se rozcvičil, protáhl si ruce a pak jsem si přidřepl a vymrštil se do výšky jako čert z krabičky.
Chvilku mě to překvapilo, že skutečně chvilku letím a pak mě v zrcadle zarazilo, že se na mně hýbe úplně všechno. To bylo hotové tsunami. To byla balada o špekobití. Hergot já mám tlustý snad i uši. To byla hotová symfonická skladba o pohybu tuku na lidském těle. Vlnky a vlny se rozbíhaly po mém těle a přesunovaly se s rychlotí písečných dun v poušti Kalahari.
Krásný to bylo, tohle na nějakým obyčejným hubeňourovi neuvidíš, hotová oslava pohybu. Ta ladnost a elegance. Pomyslel jsem si, když jsem s mohutným žuchnutím dopadl na dlažbu. Ještě si skočím jednou, ale opatrně, abych si něco neurval.
"Ježiš, co se tam děje v tý koupelně? Žiješ? Křičela manželka přes celý dům. Co je to za strašné rány? Padají mi tady v obýváku obrázky ze stěn "
"No já si jen trošku zaskákal. Jako gymnastka! Buď v klidu" Uklidňoval jsem manželku.
"Hele a proč ty to vlastně najednou řešíš? Jak moc seš tlustej? Nemáš doufám nějakou babu?"
"Ježiš vy ženský, proč bych zase měl mít nějakou babu? Jitka Čvančarová je přeci zadaná, má toho tanečníka, co teď vypadá jak Rumcajs. Neboj ženo, žádná zrada! Žádnej zoufalej poslední výron nespoutaného testosteronu těsně před závěrečným sešupem k bačkorám."
"Já jsem jen na netu četl článek, jak se pozná, že jsi nadprůměrně inteligentní. A kdo by jako nechtěl být nadprůměrně inteligentní? Že jo ?"
"A tam psali v tom článku, že nadprůměrně inteligentní bývají nejstarší ze sourozenců, pak nekuřáci, hudebníci, leváci, experimentátoři s lehkými drogami a nadprůměrně vysocí lidé. Ale nikdy, vůbec prý nikdy, hodně tlustí lidi ! Protože ty opravdu hodně tlustý jsou prý strašně sklerotičtí a asi všechny ty strašně chytrý myšlenky zapomínají."
"Aha." Odtušila zamyšleně manželka.
"Takže chceš jako říct, že seš tlustej, sklerotickej a ještě navíc blbej? To jsou teda věci.
Že já si radši nevzala toho Pepu Hanáka? Ten měl aspoň dva autobazary a vlastní horkovzdušný balón!"
