Jak jsem neupekl dort

Manželka dnes málem upadla do bezvědomí. Drze jsem se jí totiž otázal, kdy dostanu ten dlužný dort, co jsem nedostal k narozeninám??? Je sice už dva měsíce po narozeninách, ale chuť mám furt.

No moc se netvářila, jakože znáte to, takové to malé domácí "Ticho po pěšině." Tak jsem se prostě rozhodl, že dort upeču sám. Co na tom kristepane může být složitého? Návodů je plnej internet a surovin plný supermarket.

A tak jsem  jsem se rozhodl, že zvládnu další manželskou supermanskou metu a udělám Jahodový Cheesecake.

Nevím samozřejmě, jestli tím nepřijdu o zbytek svý dobrý pověsti, jestli nebudu trochu za úchyláka, protože chlap přece nemůže péct dort!! Chlap má být drsňák, co sem tam doma něco přivrtá a utáhne a maximálně tak drží manželce žebřík, když myje okna. Ale prostě, přiznám se, chtěl jsem se trapně vytáhnout na Facebooku a získat několik obdivných lajků od opuštěných žen. 

Ovšem tvrdit, že dort upeču, byla vlastně jedna velká lež! Podmínkou mého lahodného dortařství je samozřejmě totiž absence jakéhokoliv pečení, protože neumím zapnout troubu  a nastavit na ní nějaký smysluplný pečící program. 
Takže moje výroba dortu bude  spíše skládání chutných věcí k sobě.

A tak jsem asi za 700 Kč nakoupil suroviny (Samozřejmě včetně zcela nové dortové formy, protože mistři potřebují dokonalý vercajk) a vrhnul se na to. Je jasné, že šlehačka musela být prvotřídní pařížská, jahody živé z Chile, originální Mascarpone z Itálie a pravé anglické sušenky.

Manželka tak nějak předpokládala, že dokážu udělat korpus a naskládat na něj jahody, ba dokonce i doufala, že zvládnu plnící krém, ale když uzřela, že vařím na polevu takřka chuťově geniální jahodový žahour, lehkou žárlivostí takřka oněměla.
Zřejmě si uvědomila, že jsem právě postoupil do kategorie "SUPERMUŽ," ve které byl doteď v naší ulici jen multitalentovaný krasavec Ivan. A tak moje kuchtění sledovala s podráždnou ostražitostí.

"Jsem zvědavá jestli si po sobě pak uklidíš kuchyň." Pronesla s rukama vzdorovitě založenýma na prsou, při pohledu na osm zapatlaných misek, tři připálené kastroly a několika  ingrediencemi obalených spotřebičů.

Nenechal jsem se samozřejmě zviklat a pracoval na tom nejlepším Cheessecaku, co kdy svět uviděl.

Jen mne zarazila nedokonalost internetových návodů. Co to jako je "Nechte směs chvíli odstát?" Jak dlouhá ta chvíle má být ? Tři minuty, pět, nebo deset? A taky, když něco dávám do lednice ztuhnout, tak kolik tam má být stupňů??? Je vidět, že to píšou ženský!!!

Byl Jsem si samozřejmě vědom, že ta pravá krása  mého dokonalého dortu se objeví, až dort vytáhnu z formy a ukáže se rafinovaná sexy kresba jeho hřbetu, vyskládaná z jahodových srdíček.
Troufám si říct, že po finální fotografii, kterou později zveřejním na Facebooku, opět po dlouhé době dostanu několik opožděných a bohužel zcela zbytečných nabídek k sňatku.

Velmi mne to mrzí, ale zástupy osamělých žen mohu maximálně pouze pozvat k nám domů na kafe a kousek orgastického Cheesscaku. Jsem už totiž léta ženat a navíc šťastně, tvrdí Vladěnka! 

Takže zde několik fotografií z výrobního procesu:

Povšimněte si zejména fotografie dvě, jak jsem důsledně nacvičoval závěrečné dekorování jahodovými kousky. Protože těžce na cvičišti, lehce na bojišti. 

Takže výsledek mého několikahodinového snažení je hotov. Opět si musím postěžovat na nekompletní návod. Proč mi nikdo hergot neřekl, že se ta forma musí něčím vymazat??? Teď musím ten sušenkovej korpus vysekávat kladivem a majzlem!!!

Musím kriticky připusti, že dort má  značné mouchy. Mezi jahodami na boku to mělo být bílý. Taky bych už nikdy do toho italskýho mascarpone a šlehačky nenalil tu želatinu, značně do oslabilo chuť a lehce se to zgrclo.

 Jo a chce to pořádné domácí jahody! Ta umělohmotná hmota ve tvaru jahod, co ji prodávají v supermarketu, je chuťově spíše nějaká  "Zelenina" typu křehká ředkev.

Ženy doma dort pouze lehce ochutnaly!

 Je mi jasné, že trapně žárlí. Manželka nechala ostentativně půlku porce na talířku, mladší dcera řekla ,že si dá radši rohlík s máslem  a ta starší zase, že to vypadá strašně tlustoprdsky a kaloricky.

Takže teď musím celý týden snídat a večeřet lehce zgrclý chessecake.

Že já vůl doma radši něco nepřivrtal, nebo nedotáhl. Ovšem, ne nadarmo se o mně říká, že jsem    "Mistr slepých uliček!"