Manželka, když to uslyšela okamžitě se v ní probudila zdravotní sestra, kterou kdysi byla. Doma se na našeho mini psa Berťase seběhly všechny mé ženy a jaly se ho litovat. Já seděl zapomenut opodál.
Tak náš pes je prý alergik. Veterinářka ho odmítal naočkovat, protože má prý rozjetou alergii. Má opuchlé oči a pokašlává a frká jak malý koník z pohádky My litle Pony.
Manželka, když to uslyšela okamžitě se v ní probudila zdravotní sestra , kterou kdysi byla. Doma se na našeho minipsa Berťase seběhly všechny mé ženy a jaly se ho litovat a ošetřovat. Prohlížely si jeho okrouhlá a napuchlá očíčka, krmily ho šunčičkou a škrábaly ho na bříšku. Kapaly mu do očíček moje oční kapky, které mi okamžitě zabavily a cpaly do něj moje prášky na alergii. Ten mizera se okamžitě vžil do role pacienta luxusního sanatoria.
Já seděl zapomenut v koženém křesle a trochu snad i žárlil. Mám totiž už léta každý podzim taky alergii, taky mám kulatá očíčka, napuchlá oční víčka a občas mi opuchne i nějaká jiná část těla a vypadám pak, jak vydlabaná Halloweenská dýně. Nejsem bohužel tak malý, chlupatý a roztomilý, proto mne nikdo nevezme do náruče, nenakape do očíček a nepoškrábe na bříšku. To už je prostě náš chlapský osud.
Sakra, proč vlastně ty ženský tomu psovi všechno odpustí a mně nic? To já kdybych se choval jako on, například očural všechny zárubně v našem domku, roztrhal a zprznil dětem všechny plyšáky, sápal se na každou sousedku a ještě přitom vrtěl ocáskem, pozvracel pravidelně spodní koupelnu, smrděl jak pánská dělnická šatna, tak bych byl pravděpodobně již přivázán někde na krátký provázek v horách v lese a ponechán osudu.
Je hrozný, jak my chlapi dokážeme ty naše ženský zblbnout jenom na strašně krátkou dobu. Znáte to, to bylo takové to krátké období, než jste si ji vzal a pak ještě chvíli po svatbě. Vzpomínáte chlapi, jak na Vás hleděla, jak na svatý obrázek, jak jste byl šarmantnější než Karel Gott a oči jste měl nakrátko modřejší, než Paul Newman a jak jste si alespoň tu krátkou chvíli myslel, že jste absolutní přeborník v sexu a navíc lehce neodolatelný svůdce? Vzpomínáte si, jak Vám tenkrát zobala z ruky?
No ale na druhou stranu, kdo z nás chlapáků by chtěl být domácím mazlíčkem? My přece všichni muži zůstáváme, alespoň někde hodně vzadu vskrytu, nebezpečnou, nezkrotnou šelmou, nebo si to o sobě alespoň rádi myslíme.
No ale já mám strach, že podruhé už ty naše ženské neošidíme. Mám takový pocit, že ženy si nějak tajemně předávají z generace na generaci schopnost vidět nám chlapům až do žaludku. Že by nakonec byla pravda, že Bůh byl žena?? To by ledacos vysvětlovalo!
No nic, jdu na ženu dělat okrouhlý, opuchlý očíčka a pokašlávat slabým hláskem, třeba si mě všimne a upeče mi aspoň nějakou tu malou, zaručeně nízkokalorickou buchtu s povidly.
