"Já tam radši půjdu, aby se na ně ti mladí kohouti nevrhli. Ukaž, dám si radši boty, kdybych musel zakročit, abych mohl nakopávat ty mladé pevné zadnice."
Včera jsem se poněkud vyděsil. V poklidných večerních hodinách se za vstupními dveřmi našeho domu ozýval nějaký šrumec.
"Co se tam děje před tím barákem, nějaká večerní demonstrace? Nebo předvolební srocení? Přijel do Staráku snad Tomio Okamura a rozdává konzervy s japonskými sardinkami? Nebo nám před barákem rapuje nějaký kandidát ANO do rytmu Macareny? Nebo snad nějaký kandidát za ČSSD prolézá popelnice a číhá až stařenky půjdou vynést smetí , aby mohl trošku agitovat za světlé zítřky a bezplatný svoz odpadu?" Zeptal jsem se manželky
"Je fakt, že ti politici jsou teď před volbami schopni takřka všeho, ale tohle vypadá jako nějaká omladina." Pokrčila manželka rameny.
Nesměle jsem v zádveří nakoukl oknem před barák.
"Sakra, není to naše dcera s kamarádkou? Ty jediné dvě holky mezi vřící skupinou mladých mužů omámeně kolem nich kroužících, natřásajících si pírka, házejících trapné i trapnější fóry a snažící se všemožně zaujmout dvě mladé kočky v jednom z posledních teplých večerů tohoto roku?"
"No jasně, že je to ona! Vždyť víš, že oplývá zcela abnormálně vyvinutou sociální inteligencí." Povzdechla si žena.
"Kdyby jí tak dobře šla matika, fyzika a chemie jako konverzace s opačným pohlavím. Mohla jít na gympl."
"Já tam radši půjdu, aby se na ně ti mladí kohouti nevrhli. Ukaž, dám si radši boty, kdybych musel zakročit, abych mohl nakopávat ty mladé pevné zadnice a trochu mě rozcuchej ať vypadám hrozivě." Poprosil jsem manželku.
Manželka mi hrábla do vlasů, aby mi trochu načechrala prořídlou lví hřívu a s odstupem si mě prohlížela.
"Zatáhni pupek? Jo to je dobrý a trochu udělej prsa a zatvař se strašně? Jo a ty pracky nos trochu víc od těla, ať to vypadá, že máš strašný bicáky. A zatni pěsti. Jo jo, to je dobrý. Musíš jim trochu nahnat strach!" Pokývala uznale hlavou."
"Vypadáš...........odhodlaně." Uzavřela to žena.
Rozkašlal jsem se, až mi vytryskly slzy.
"Já takhle, ale nemůžu dejchat, s tím zatáhnutým pupkem a ještě když dělám ty prsa." Kuckal jsem se.
"Tak víš co, dej si zimní bundu. V té jsi strašně obrovský. Vypadáš jak menší rozzuřený náklaďák, taková ta multikára"
Tak jsem si oblíkl zimní bundu, snad si nikdo nevšimne, že je pětadvacet stupňů. Zatáhnul jsem pupek, hodil prsa, vycenil zažloutlé zuby a ruce dal daleko od těla a vyřítil se před barák.
Hlouček puberťáků si samozřejmě rozzuřené multikáry ani nevšiml a dál vřel jako klubko zápasících Dinosaurů. Ze zaparkovaných aut skoro odstřelovaly plechy a ulicí se vířil prach.
Měl jsem tak trochu pocit, že jsem svědkem toho, jak hejno sršňů objevilo na chodníku dva sladké bonbónky. Přemýšlel jsem, jestli ty syčáky nemám preventivně postříkat studenou vodou ze zahradní hadice, abych je zchladil a rozehnal.
Z toho hloučku úplně stříkal testosteron, trčely ruky, nohy a svítily uhry.
Kristepane, neměl bych tu holku doma začít zamykat?? Nejsem si jist, jestli bych ji dokázal proti téhle smečce ochránit? Kolik těch kluků je? Patnáct??
Tiše jsem sledoval, jak se moje dcera a její kamarádka smějí těm přiblblým vtípkům a baví se tím chlapským předváděním. Vypadaly, že si to náramně užívají. Holt, to dělá asi ta abnormálně vyvinutá sociální inteligence. Jsou okamžiky, kdy je mnohem důležitější než matika a fyzika.
Tak jsem se vyfoukl, tiše otočil a vešel zpátky do domu. Připadal jsem si strašně starej a zbytečnej.
"Tak co, natřel jsi jim to? Rozhodils jim sandál? Namazal sis je na chleba? Měli respekt?" Ptala se manželka s očima na vrch hlavy.
"Ale houby, trochu jsem to obhlídl a pak se otočil a šel zpátky domů. Mám takovej pocit, že ti smradi kdyby chtěli, tak by mě umlátili Ajfounama." Povzdechl jsem si smutně.
