Večer si nachystám budík v mobilu, abych ráno nezaspal. Dám si ještě jednu partičku Birds, mobilní hry na které jsem závislý a půjdu spát. Asi jsem rozrušením ze hry, nebo nedopatřením vypnul ten budík.
Ráno pátek 13. Vzbudím se v 7:30. No vzbudím. Probere mne olízování pejsků, jenž mají potřebu vykonat to, co i mne nutí vstát. Kouknu na hodiny... a už to začíná, hlavně zachovat chaos a paniku. Mám být v práci v 8. hodin. Mám 15 minut na vykonání všech ranních potřeb a to i pejsci žádají svoje. Sedět na záchodě a při tom se oblékat do věcí co jsem rychle pozbíral, vyžaduje velkou zručnost, ale zvládl jsem to. Teď jsou na řadě pejsci, rychle ven... kluci asi chápou vážnost situace a tak vykonávají potřebu za chůze a já v poklusu zbírám jejich poklady. Rychle zpět domů a potom zase ven a na autobus.
Do práce přicházím jen o 5 minut později, ovšem zapomněl jsem doma čipovou kartu, takže se nedostanu do budovy... musím zavolat kolegovi ať pro mne příjde. A je to tady... telefon i doklady zůstaly doma s čipovkou. Bomba, aspoň že jsem nezapomněl klíče. Naštěstí nejsem jediný kdo dnes nestíhá, takže do budovy jdu s kolegyní, jenž proklíná osud.
V práci jde vše tak jak má, když pominu fakt, že kávu vyleju do papírů, které mám za chvíli odnést šéfovi, barva v toneru už zase není, papíry v tiskárně taky, to nemluvím o sešívačce a jiných udělátkách, jenž mají zpříjemnit a ulehčit život, ale dnes je to naopak. Mne to ovšem nevadí, pro mne je to den jako každý jiný. Ovšem už kolem oběda se to komplikuje... dnes jíst nebudu, peněženka doma a žravenky taky. Přežiji jen na kávě a polystyrénu máčeném v jogurtu co tu zbyl z minulého týdne... odpoledne v pohodě a už jsem na cestě domů.
Autobus je překvapivě prázdnější, takže si v pohodě sednu a najednou slyším to magické souvětí "kontrola jízdenek, předložte své jízdenky" a já mám kartu Pražana v peněžence... super... doklady tamtéž... je to v prde.i. Vyřídím to celkem rychle a potom už v pohodě dorazím domů.
Je večer, sedím pohodlně u televize a už mám zase v ruce mobil a hraji... pátek 13. jěště štěstí, že dnes není Silvestr.
S přáním pěkného dne a ať 13 je šťastné číslo Jiří Vlha
PS: Tento příběh je smyšlený, neobsahuje skutečné udalosti, ani nepopisuje skutečné osoby. Veškerá podobnost je ryze náhodná
