Minulou sobotu jsem náhodou narazil na Barrandově na pořad k narozeninovému výročí paní Hany Hegerové. Touto cestou bych chtěl paní Haně popřát hodně zdraví a poděkovat jí za to, že vždy když slyším její Levandulovou jsem zase malým dítětem.
Při sledování tohoto pořadu jsem se vrátil o dvacet let svého života ( co to je dvacet let? pro mne 2/3 mého života) zpět. Vlastně více jak dvacet let... byl jsem malý kluk, který když poslouchal Radiožurnál, nebo možná ještě to bylo rádio Hvězda, dostal ozimky, když z rádia se linulo, Za Městem V Úzké Ulici, Je Krámek Z Dálky Voníci, Meduňkou, .... Skořicí, ale Hlavně Ach Jo.... A potom pan Hapka zpustil ... TY JSI MÁ, HAHA LEVANDULOVÁ A HAHA.... A už jsem vypínal.
Toto nebudu nikdy poslouchat, řekl jsem si a byl jsem plně rozhodnut tento slib dodržet... A další slib jsem si dal, když jsem ve škole byl nucen poslouchat, při hodinách hudební výchovy, hru na housle od paní Fidly. podobnost s pavoučí ženou, hrající na housle ve včelce Máje, rize náhodná. Jak se jmenovala paní učitelka si nevzpomenu (asi Houšková - ZŠ Mirošov). A potom nás nutila poslouchat Bedřicha Smetanu, opravdu nutila, kontrolovala zda si do uší nervene sací papír, či jiné předměty. Poslech Mé Vlasti byl pro mne a vlastně pro všechny mé spolužáky utrpení... Paní Fidla, však pronesla : počkejte až Vám bude přes třicet, tak to budete posluchat a rádi. A ty vaše uřvance už nikdo nebude znát. Všichni jsme se smáli, až jsme se za bříška popadali.
Uběhlo to, je mi přes třicet. Sedím doma v sobotu večer u televize, na diskotéku jsem už starej... ta hudba mladej, hrůza... samej rap nebo trupka tyč tyč. Koukám na televizi a u pořadu o paní Hegerové a jsem celý na měkko. Levandulová... prostě skvělá píseň, při které, když jí slyším se okamžitě vracím do období svého života, kde jedinou starostí byla škola a to jak nejrychleji udělat úkoly a mazat na fotbal, nebo vyvést nějakou klukovinu. Najednou dostanu chuť na babiččinu polévku, vývar se zeleninou a kapaním. Takové kapaní do polévky neumí nikdo. Dnes bych snědl i všechnu tu zeleninu, ale babička mi jí už neuvaří. Vzpomímám na kamarády z dětství, které jsem už léta neviděl. A najednou zjišťuji, že vlastně Levandulová je píseň, která pro mne znamená dětství. Ještě jednou děkuji paní Hegerové a pánům Hapkovi a Horáčkovi.
A o víkendu, když jsem dělal domácí práce mi na celý byt řvalo tydydydy dydydy ... Vltava... a Tábor ... Vyšehrad... prostě Má Vlast... a byl jsem ve skvělé náladě... skvělá hudba... teto Fidlo měla jsi pravdu... kde jsou dnes 2 unlimited?
Ráno sednu do autobusu a do sluchátek se mi line... MÁM VANU PLNOU FIALEK, MÁM VANU PLNOU FIALOVÝCH FIALEK.
Pěkný den
