Jsou to vaší miláčkové, tak to hovínko prosím seberte

V Praze se rozhořel boj o psí miláčky. Většina lidí chce, aby psí páníčkové byli ohleduplní, měli své mazlíčky na vodítku a hlavně si odpustili řeči typu, ten je hodný, toho se nemusíte bát. Největší problém, ale jsou samozřejmě hnědé nášlapné miny, které mazlíčkové nechají tam kde je to z nich vypadne. Není to jejich chyba. Pejskové jsou sice chytří, ale hovínko po sobě opravdu neseberou.

Jsem taky pejskař a mám dvě šídla, které vykonají potřebu tam, kde je to zrovna napadne. Ovšem někdy si připadám jako blázen. Lítám se sáčkem od jednoho k druhému a sbírám a sbírám. Ukládám si do paměti, když sbírám hovínko od jednoho, kde se nahrbil druhý, abych mohl letět a sebrat co tam nechal. Při tomto sportovním úkonu si ovšem mnohdy všimnu, že asi nebudu normální, neboť majitelé čím větších psů a tím větších hromádek, se tím prostě nezaobírají. Možná je to tím, že prostě nejsou takový magoři jako my, majitelé menších pejsků, co když vidíme, že pejsek vykonal potřebu, ho pochválíme a už letíme to sebrat. (Ne všichni) Majitelé zpravidla ovčáků a rotvíků se tímto neotravují. Občas mívám dojem, že mají dojem, že oni můžou, protože každý raději ze strachu nic neřekne, jelikož nechce skončit jako psí hračka. Chápu když v parku běha pes volně v zóně kde je to povoleno a udělá hromádku, že je těžké letět padesát a více metrů a najít inkriminované místo, ale snaha se cení a dá se to dohledat. Ale pohled, když majitel vede psa na vodítku a on začne kadit hned u chodníku nebo na něm a páníček raději dělá, že sleduje mraky, je zoufalá. Potom jsme házení do jednoho pytle všichni. Možná vypadám jako Mirek Dušín, když letím sebrat bobky po mých psech. A to minule se jeden rozhodl vykonat potřebu přímo na přechodu pro chodce. Řidiči měli pochopení a dokonce se i smáli. Já celý rudý vytáhl sáček z kapsy a uklidil to. Jsou samozřejmě případy, kdy to neudělám. Prodírat se křovím co je u nás za barákem opravdu nebudu a tak trochu spolíhám na to, že slušní lidé do těchto míst nechodí. Někdy mám ovšem pocit, že jsem baletka z labutího jezera, jelikož lítám po trávě po špičkách a to z jednoho prostého důvodu, že je tam všude nasráno. Hovínko vedle hovínka. Když už sbírám hovínko po svém pejskovi, seberu i to co leží vedle, ale opravdu nebudu lítat kolem celého baráku a sbírat to, co tam jiní nechali. To bych se uběhal a uzbíral. Chci tímto apelovat na nás pejskaře, berte svoje miláčky se vším co k tomu patří, ikdyž to ne vždy voní.

Přání pěkného dne a čisté podrážky bez hnědého obalu přeje Jiří Vlha