Dívka a okvětní lístky ve tváři

Vítr si pohrával s listím a zima se drala za nehty. Jí to však nevadilo, chybělo jí domů jen pár set metrů a oblečení krásně hřálo. Šla pomalou chůzí a ponořená do svých myšlenek nevnímala ani svět jenž rychlostí koňského zpřežení pulzoval noční ulicí. Hlavou se jí hnaly události posledních dní. Je to jak zmatené. Vše se událo tak najednou a nečekaně. Nečekaně? Věděla, že věci se budou muset dát do pohybu, jen nevěděla kdy. Pak se soukolí  pohnulo a už nešlo zastavit. Problémy s přítelem byly dlouhodobého rázu a ona měla jasnou představu, že musí tento vztah ukončit dříve, než bude na vše pozdě.

Náhle uslyšela "ahoj". Co tady děláš? Kamarádka ze školy, neviděly se mnoho let. Kamádka ji vychválila jak dobře vypadá a že se teď budou vídat častěji.Vytáhla klíče z kabelky a otevřela vchodové dveře.Vybrala poštu. Došla k výtahu a čekala než přijede z 5 patra. Pozdravila paní jenž vystoupila z výtahu se svým pejskem. Paní jí byla povědomá, ale né z domu kde bydlela. Nyní jí došlo, že jí připomíná babičku, která umřela, když jí bylo 5 let. Ve výtahu se probírala poštou. Zarazil jí dopis psaný rukopisem, který neznala. Chystala se jej otevřít, ale výtah zrovna dojel do patra kde bydlela. Otevřela dveře bytu, klíče i s dopisy dala na skřínku hned vedle věšáku. Svékla se a došla do kuchyně. Postavila vodu na čaj, ten příjde vhod. Došla do ložnice, zbavila se zbytku ošacení a vyrazila směr koupelna. Skvělá vonná koupel, to bylo to co jí dělalo dobře po těžkém dnu a co měla moc ráda. Vzala dopis s neznámím rukopisem a začla napuštět vanu. Vlezla do vody a nechala se unášet podmanivou vůní magnolii z koupelové pěny. Vzala dopis do rukou a otevřela obálku. Náhle si uvědomila, že jí dnes neuvítala kočka.

Vítr si pohrával s listím a zima se drala za nechty. Jí to však nevadilo, chybělo jí domů jen pár set metrů a oblečení krásně hřálo. Šla pomalou chůzí a ponořená do svých myšlenek . Hlavou se jí hnaly události posledních dní. Je to jak zmatené... Vše se událo tak najednou a nečekaně. Ucítila bolest mezi lopatkami. Náhle se rozhostilo na hrudi teplo. Výstřel jako by ani nezazněl hned za ní. Snažila se otočit, ale síly mizely strašně rychle. Zapotácela se a tělo neovladatelně padalo do křoví na kraji chodníku. Leží a před očima vystupuje obraz zbývající cesty domů... kamárádka ze školy... paní ze psem... byt a nikde není kočka... leží ve vaně a čte dopis od neznámého člověka... otevře obálku a ... dne 12. 11. zemřela... kamarádka ze školy.

Leží v křoví a cítí jak se krátí dech... nebolí to tak... poslední co spatří její oči, je tvář jejího bývalého přítele. V jedné ruce drží  zbraň a v druhé růži.

Její tělo našli ráno náhodní chodci. Ležela jako by spala, jen na  těle měla okvětní lístky z růží.