Čekal nás prodloužený víkend, tak došlo k dohodě, že vezmem naší Elišku (auto) a vyrazíme směr Havířov. Prý je tam hezká příroda a čistý vzduch... No hlavně tam bydlí můj pantátá s panímámou. Nebyli jsme tam dva roky a jelikož máme nové autíčko, tak tento víkend k návštěvě rodiny a cestou přes půl republiky přímo vybízel. V pátek ráno jsem tedy vyrazili a těšili se na rodinné shledání.
Víkend u rodičů byl super a utekl jako voda... Super je myšleno hodně jídla a pití a také rodinné pohody, která vydrží max 3 dny, což naše návštěva byla. Cestou zpět mne však jedno rááádio, jenž poslouchám kvůli dopravní situaci, celou cestu masírovalo tím, že dnes 31. 10. 2011 se narodí mnoho miminek a jedno z nich bude tím, které zvedne počet lidí na této planetě na číslo 7 miliard.
A najednou, když jsme jeli mezi Bruntálem a Rýmařovem, můj zrak spočinul na starém domě stojícím v zatáčce u silnice. Okolo jen krásná příroda a klid... Dům však byl prázdný, střecha napůl zničená, okna vymlácená... Kde jsou lidé jimž patřil tento dům? A jaké příběhy se zapsaly do jeho stěn? Milování, hádky, narození dětí, možná i nějaká ta smrt.
Je škoda, že domy neumějí mluvit. bylo by zajímavé poslechnout si jejich příběhy. Jak by asi reagovali majitelé svých domů, kdyby domy vyjádřili své názory na jejich chování?
Když jsem se otočil za tím domem v zatáčce mezi Bruntálem a Rýmařovem, rozhodnul jsem se, že příště se zde zastavím a dům si prohlédnu. Třeba mi poodhalý i svůj příběh.
Je nás už 7 miliard a přitom se najdou místa, kde stojí domy úplně prázdné. Chápu, bylo by těžké žít v domě u zatáčky, kde ani lišky nedávají dobrou noc a ptáci chodí pěšky, protože dál není kam letět. Ale já si myslím, že slza ukanula, když lidé dům opoštěli. A já už ten domek v malebné podzimní krajině budu mít stále ve své mysli a už se těším na jaro až se zase uvidíme. Snad přečká tuhou zimu na okraji Jeseníků.
