Červen, měsíc hrdosti. Oslavujeme lidskoprávní úspěchy několika menšin, příroda je rozkvetlá, pestřejší a trochu teplejší. Korporace vyvěšují duhové vlajky a chlubí se cizím peřím a Fürst mladší četl knihu homosexuálního autora.
Prosím tedy o nějaký kredit u LGBT komunity! Konkrétně jsem četl knihu Šílenství davů (The Madness of Crowds), autorem je Douglas Murray. Dobrá, teď mi může LGBT komunita kredit opět vzít a vyčerpat do mínusu: Murray totiž (coby gay) pokládá v jedné z prvních kapitol otázku: Co je to ta LGBT komunita?
Podle slov autora gayové s lesbami žádnou komunitu netvoří. Gay muži mají své oblíbené bary, gay ženy (lesby) zase své. Gayům připadají lesby nudné, lesbám gayové dětinští. Nemají si navzájem moc co říct. Pravda, v boji za podobná práva mohou spojit síly. Ale pokud jsou se svými právy spokojeni, pak L nepotřebuje G a G nepotřebuje L.
Když přidáme do skupiny B, pomůže to nějak? Gayové i lesby říkají "bisexuální dnes, homosexuální zítra" a vidí bisexuály jako homosexuály, kteří pořád trochu popírají svou sexuální orientaci. Kromě toho jejich schopnost fungovat ve vztahu s oběma pohlavími může přinášet otazníky tam, kde L+G chtějí, aby společnost měla jasno: Že pro homosexuály to není otázka volby.
Jak se stalo, že se LGB (dříve GLB, než ženy dostaly přednost) později rozšířilo o T, to zde nehodlám podrobněji rozebírat. I autor sám to řeší až v pozdější části knihy. Nicméně stojí za zmínku, že mají dost odlišné cíle: Gayům byl před dekriminalizací homosexuality estrogen podáván nedobrovolně. Mezitím transgender ženy estrogen vítají jako záchranu.
Připadá mi zajímavé, že v rámci politických doktrín a ideologií se bavíme o komunitě, která (ani jako nesourodý celek) neexistuje, jakkoli existují její jednotlivá písmena L, G, B, T, atd. Pro společnost je ale zkratka celkem pohodlná inkluzivní škatulka která zastřeší všechny ty „divné” lidi (doslovný překlad slova „queer”).
A pro lidi, které zkratka zahrnuje, nabízí snadný způsob, jak si brát do úst početnější skupinu lidí (která dost možná jejich názory ani nesdílí) při boji za rozšíření svých práv, a možnost uštědřit tím autorům nesouhlasného výroku moralistický políček: že jsou netolerantní k LGBTQ+ komunitě a měli by tedy být stornování.
Knihu mohu doporučit jako kvalitní, zabývá se také tematikou práv žen (feminismus), etnických menšin (zejména černochů) a transgender lidí, a dopadu technologií na společenskou rozpravu. Myslím, že ještě v následujících pár týdnech napíšu další články na některé z těchto témat, které hýbe naší (a ještě více západní) společností.
