V květnu 1946 byl v demokratických volbách zvolen (a stal se předsedou vlády) Klement Gottwald. Logikou, kterou Andrej Babiš aplikuje na sebe, to asi byl demokrat.
Andrej Babiš se rád zaštiťuje svým výsledkem v demokratických volbách, když tvrdí, že je demokratický politik. Jeho hnutí získalo kolem 30 % hlasů, a kdo ho nazývá nedemokratickým politikem, ten přece pohrdá hlasy těchto dvou milionů voličů a upírá jim volební právo!
Klement Gottwald byl poslancem Národního shromáždění od roku 1929, a už tehdy se projevil velmi zvučně. Cituje se věta: „my se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk”. Mladý komunista byl všem k smíchu a ani v roce 1935 nic nenasvědčovalo tomu, že KSČ se svými 10 % hlasů je závažná hrozba.
Když v roce 1946 komunisté získali přes 30 %, stal se Gottwald předsedou vlády. Vláda Národní fronty měla zastoupení všech stran a politická domluva komunistů s ostatními byla pochopitelně nesnadná. S podporou Moskvy ale v roce 1948 bolševismus upevnil moc a pak se více, než čtyřicet let, už žádné demokratické volby nekonaly.
Vinou toho pak spolu s ostatními Andrej Babiš i Petr Pavel vyrůstali v totalitě.
Jak se pozná nedemokratický politik?
V první řadě se ohání demokracií pouze tam, kde se mu to hodí, a vše interpretuje flexibilně. Ohání se se vlastními voliči a mandátem jemu svěřeným. Nemá problém zpochybňovat mandát ostatních a v extrémnějším případě třeba i navrhovat, že odvolá vládu, když sám není její součástí.
Ve druhé řadě zpochybňuje přínosnost demokracie jako takové. Zpochybňuje smysluplnost systému politických stran, volebních programů, označuje senát za zbytečně drahý domov důchodců pro přestárlé politiky, nebo poslaneckou sněmovnu za zbytečnou tlachárnu. Eroze demokratické kultury mu vyhovuje, protože …
Ve třetí řadě se snaží zefektivnit vládu a posílit její pravomoce. Tam si totiž představuje sám sebe: V čele státu, s neomezenými pravomocemi a možností rozhodovat o všem sám. Popřípadě se svými poradci, soudruhy či jinými nohsledy.
Závěrem
To, že je politik nedemokratický ještě neznamená, že nechce využít výsad demokracie k tomu, aby si našel cestu k moci. Je to méně riskantní, než provádět s armádou státní převrat. Pozvolné přebírání moci navíc vede ke stabilnějšímu ovládnutí státu, opozice je v rozkladu ještě dříve, než je to zjevné, že je zle.
Pokud některé tyto přiznaky vidíte u jiných politiků, upozorňujte na to! Každý má slepou skrvnu někde jinde, a možná ostatním pomůžete prohlédnout. V případě Andreje Babiše ale těch varovných signálů vidím hned několik, a k tomu navíc se sám shlíží v autoritářích ze zahraničí, například v Orbánovi.
Pokud bych měl Babiše prohlašovat za demokratického politika, pak bych musel stejný status přiznat i Klementu Gottwaldovi, což dělat nehodlám.
