Co nás táhne ke dnu?

Na tuto otázku je možné slyšet spoustu odpovědí. Je možné vinit politické představitele rozličných stran. Nebo Nový světový řád, případně postavy z jiných konspiračních teorií. Viníka je možné hledat na různých místech a jistě není jen jeden. Jednoho viníka ale mnohdy podvědomě přehlížíme – třebaže jej vídáme v zrcadle.

Pod tátovým článkem jsem našel komentář, který omlouval možnost změny partnera slovy: „Lidé maj možnost hledat optimální partnery a využívají toho.” Aneb: Ta platinová blondýnka je optimálnější partnerkou než moje neperspektivní stará. Nastane výměna a o několik měsíců později další, když blondýnka, jsa zahrnuta spoustou mých dárků, najde optimálnějšího partnera. (Děvka jedna proradná.)

Občas se zabývám řešením logických problémů a hádanek. Zaujal mě problém dvou vězňů: Spolu s kolegou jsme obviněni z těžkého zločinu, ale chybí důkazy. Vyšetřovatel nás zavře odděleně. Řekne mi, že kolega proti mně svědčil. Pokud budu mlčet, odsedím si až deset let, pokud budu taky svědčit, dostaneme trest oba, ale o něco mírnější. Jenže komisař možná lže. Pokud kolega mlčel a já taky ani nepípnu, brzo nás pustí pro nedostatek důkazů. Když oba zarytě mlčí, dopadne to lépe, než když se oba navzájem prásknou.

Ve společnosti, která bere ohledy, ještě může bezohledný člověk vydělat. Jakmile jsou ale bezohlední všichni, tak už i bezohlední lidé obvykle jen ztrácí. Musíme zabezpečit (i nakradený) majetek proti krádeži, platit policii, soudy ... A stejně, i pokud někdo na vlastní bezohlednosti vydělá, přátele tím nezíská, naopak ztratí. Navíc, kdo seje vítr, sklízí bouři a dost možná nám jednou někdo vše vrátí i s úroky.

Sobectví a bezohlednost jsou to, co nás táhne ke dnu, ať už jako jedince, nebo jako společnost. Nejednotná společnost plná bezohledných sobců těžko hledá jistoty, ať už vztahové či hmotné. A snadno podlehne tlaku jednotnější menšiny. Nikdo přece nechce riskovat kvůli ostatním.