Bude mě Bůh zajímat až před smrtí?

Ke svému zděšení jsem zjistil, že si někteří lidé myslí, že spasení je něco, čemu stačí věnovat posledních pár dní před smrtí. Tento obraz pak zesměšňují nevěřící a jinověrci. Protože je to celé postavené na hlavu a nedává to žádný smysl.

Člověk se nemůže spasit sám. Spasí ho Bůh na základě jeho vyznání víry. Že vyznání, že „Ježíš je můj Pán” znamená víc, než jen nějaké zaklínadlo, kde smysl hrají slova, se můžete dočíst v článku mého táty zde: Vstupenka do nebe: víra nebo skutky?

Kamenem úrazu se může stát jedno podobenství (z Mt 20, 1-16). Majitel vinohradu chodí na pracák a nabízí lidem fušku na jeden den. Nabírá ráno, dopoledne, odpoledne, i v podvečer. Večer pak všichni dostanou mzdu za den práce. V nebi nebudou kasty podle zásluh. Buďto to vnímáte jako nespravedlivé nebo se k tomu stavíte vypočítavě – vždyť stačí poslední hodina života!

Nepřipadá mi to nespravedlivé. Pokud někdo uvěří až v pokročilejším věku, proč bych mu měl závidět? Křesťan obvykle svůj předchozí život vidí jako něco nehezkého, k čemu se nechce vracet. Vždyť křesťanství je o tom, zamilovat si Boha nade vše, skutky už vyplynou samy. I pohádky tvrdí, že láska hory přenáší!

Můžu ale opravdu získat spasení na poslední chvíli? Nespoléhal bych se na to, nevím, která chvíle je ta poslední. Můžu zemřít dřív, než si vůbec uvědomím, že umírám. Ale i kdybych měl umírat trochu pomaleji, riskuji, že když jsem Boha odmítal celý život, nedovedu jej přijmout ani před smrtí.

Proto, ať už křesťanství zesměšňujete nebo křesťané jste, toto si uvědomte: Bůh není hlupák, kterého člověk přechytračí. Pokud nemáte rádi Boha, nechtějte spasení – vždyť byste s ním v nebi museli trávit věčnost!