.

Dejme tomu, ze Buh existuje tak jak se zde popisuje. Komu by dal tzv. prednost. Vericimu krestanovi, ktery sice chodil do kostela a parkrat precetl Bibli, ale v zivote dela svi*arny. Nebo cloveku, ktery sice neni verici, ale nikdy nikomu nic zleho neudal a treba ostatnim lidem nejak pomahal? To by bylo Buh tak "nafoukany", ze by spasil, jen krestana (a vubec proc zrovna krestana, jak si muzete byt tak jisti). To by bylo pro nej opravdu dulezitejsi, ze chodi v nedeli do kostela nebo 5x denne mlati hlavou o zem? Nekdy mi pripada, ze nekteri verici (samozrejme ne vsichni) delaji dobre skutky jen proto, aby se "zalibili" Bohu. Pritom neverici je delaji take, a to "bez naroku na spaseni."

Re: .

Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Mk 16,16)

Umírající se téměř vždy obrací k Bohu.

Ze své profese jsem byl přítomný o desítek umírajících. Ať už to byli věřící, nebo ateisté, vždy se modlili a k bohu obraceli. Diskuse, zda Bůh existuje či nikoliv , pak postrádají smysl.

Re: Umírající se téměř vždy obrací k Bohu.

Pomohlo jim to? Asi ne, takže bůh neexistuje...

Když pominu ten fakt, že já sem se ocitl v blízkosti smrti - topil sem se a neměl potřebu se obracet k bohu.

to je na mnohem hlubší úvahu

Tedy,zda tu opravdu žijeme naprosto náhodně,až anarchisticky,z hlediska Božího plánu.Nebo,že jak se říká obrazně "Bůh řídí naše kroky".tedy aspoň v těch důležitých či nebezpečných okamžicích,jako že se o to všichni věřící pro sebe nebo své bližší modlí.Nejde o znásilnění vůle,tu nám Bůh ponechává svobodnou, jen o zodpovědnost za naše vlastní skutky.

Čím jsem chtěl napsat,že jsou tři skupiny lidí.První,kteří uslyšeli slovo Boží,uvěřili, a přijali ho.Klidně i krátce před smrtí,pokud to byla Jeho vůle.

Pak je druhá skupina,kteří neuvěřili,a ani  nemají o boží spásu zájem. Ti umírají, možná spokojeně,možná s kletbou na rtech,božího soudu  se nebojí ani ve chvíli  smrti.

No a pak by tu měla být ta třetí skupina těch,co v Boha uvěřili, ale nechce se jim se dát pokřtít a chovat se podle Božích zákonů.Vychytrale uvažují že mohou hřešit a páchat zlo.a na poslední chvíli před smrtí  se dát pokřtít a vše smazat.Že o takové "věřící" asi Pán nestojí,takže jim tu chvíli před smrtí nedá,se dá čekat.

Re: to je na mnohem hlubší úvahu

Já bych lidi rozdělil do dvou skupin jedna skupina, která říká Bohu „buď vůle tvá“ a druhá skupina, které u posledního soudu Bůh řekne „buď vůle tvá“.

Tak teď nevím kde je pravda

neboť od aktivně věřícího člověka jsem slyšela, že stačí, když člověk, který celý život nevěří, před smrtí "uzná" Boha, pomodlí se, poprosí o odpuštění atd. a "přijde do nebe".  Právě o tom jsme se dohadovaly s dcerou (15 let) - má věřící kamarádku a tohle se jí zdá celkem logicky jako nesmysl. Znám praktikující křesťany i ateisty z nejbližšího okolí, myslím, že věřící člověk to má v životě těžší - za každé zalhání, podvod, pomluvu atd. ho tíží víc špatné svědomí (vědomí hříchu), než nevěřícího, proto se tomu víc snaží vyhnout. Já se řídím heslem " Co nechceš, aby dělali druzí tobě, nedělej ty jim", ale přijde mi, že čím víc je člověk na lidi hodný (myslím  ne za každou cenu), tím je za většího blázna. Je snadné věřit, když máte věřící rodiče, ale pokud se pohybujete od malička mezi ateisty, tak Vás může přivést k víře jen zázrak. Myslím k opravdové víře, ne jen "jako", abych to měla posichrovaný, kdyby to náhodou byla pravda. Myslím, že věřící člověk je ten, který ví že žije v hříchu.

Re: Tak teď nevím kde je pravda

Na jedné straně máte podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,1–16), které říká, že i ti, kteří uvěřili na samém začátku, i ti, kteří uvěřili až na smrtelné posteli, dostanou stejnou „mzdu“, totiž spásu, nebe.

Na stranu druhou – ono „stačí“ (viz začátek vašeho příspěvku „stačí, když člověk, který celý život nevěří, před smrtí "uzná" Boha“) znamená, že do té doby v Boha nevěřil, ale v poslední chvíli se mu rozsvítilo. Ten, kdo si myslí, že Pánaboha „přečůrá“ tím, že bude pokání odkládat až na smrtelnou postel, je vedle jak tra jedle; krom toho takový člověk může umřít při nějaké nehodě nebo ve spánku, aniž by okem mrknul.

Nu, kdyby Bůh byl,

tak by se samozřejmě rád nechal spasit. Jenže mě o jeho existenci doposud nikdo nepřesvědčil. Příběhy o něm jsou pěkné, ale to je Tolkienův Silmarilion taky.

Opakování, matka moudrosti.

Re: Opakování, matka moudrosti.

Opakování matka papoušků.

Člověk spasí sám sebe pouze

dobrým chtěním a myšlením a skutky z dobroty srdce. Pouze přirozené dobro, nad kterým nemusí vypočítavě přemýšlet, se "počítá". Pouze samozřejmá dobrota duše je to, co duši člověka zachrání. Bůh stvořil zákony jednou provždy a individuálně do nich nevstupuje, protože dokonalé zákony nepotřebují ombudsmana, který by řešil výjimky. Proto zlo a křivdy na tomto světě nejsou zdaleka tak zlé pro oběť jako jsou zlé pro duši jejich původce. Oběť si může ublížit sama sobě jen tehdy, pokud se chce mstít a nenávidí. Zastavit zlo musíme, ale bez nenávisti, ta ubližuje naší duši. Protože stát se takovým, abychom zachránili naši duši je neuvěřitelně těžké, tak to bez víry v Krista a jeho příkladu snad ani není v lidských silách. Víra v něj je cestou k tomu, abychom přesvědčili sami sebe, že chtít jen dobro i bez odměny ve hmotném světě má smysl a není to čiré naivní bláznovství. Spravedlnost pro duši je tak absolutní, že nikdo nemá skutečný důvod nenávidět, závidět či mstít se.

Re: Člověk spasí sám sebe pouze

Naprosto souhlasím.

Jedině nepodmíněná, nevypočítavá láska je skutečnou láskou, bez ohledu na to, jestli patříme pod Losnu nebo pod Mažňáka.

Jde jen o to, aby to brzo došlo i některým zdejším křesťanským blogerům, pro které v jejich pýše nejsou jiné alternativy než křesťanství nebo nevíra v Boha.

Bible i život Ježíše Nazaretského jsou velmi inspirující, ale takových, o nic méně hodnotných zdrojů, máme k dispozici tisíce, a některé z nich i bez ovlivnění dobovým marasmem a lidskými omyly.

Bůh by měl zajímat člověka pořád...

... a určitě není tak hloupý, aby se nechal koupit nějakými obraceními na poslední chvíli z vypočítavosti či strachu a přesvědčit tím víc nebo srovnatelně, jako celým životem či jeho většinou žitou ve snaze o soulad s ním.

Určitě není tak hloupý, aby byl podmínkou blízkosti k němu jakýsi křest, vyznávání konkrétního náboženství či příslušnost ke konkrétní církvi.

Nicméně zůstává faktem, že křesťanům se vždy dařilo a dosud daří probouzet v lidech dostatečný STRACH na to, aby se lidé řadou evidentně proti-Božských názorů, které většinové křesťanství hlásá, nechali se strachem, že nebudou spaseni (tj. definitivně po smrti zaniknou) nenechali učením jednoho z desítek blízkovýchodních proroků, dobových pro období před 2 tisíci lety, získat. 

Re: Bůh by měl zajímat člověka pořád...

Je vaším cílem diskutovat, nebo mlít své? Ač je ze začátku příspěvku zjevné, že jste přinejmenším nadpis četl, ale téma strachu mi připadá, že zde přinášíte hlavně vy. Zřejmě je to něco, co vám připadá důležité zmínit, nejsem si ale jistý, zda opravdu chcete diskutovat nebo jen házet bláto na křesťany.

Pokud je důvodem pro naše konání strach, pocit viny nebo třeba snaha zapadnout, není to dobrý důvod. Navíc konání není to, co nás v první řadě spasí. Musí vycházet z nitra, ať už z lepšího člověka (nevím, v co věříte), nebo z mého vztahu s Bohem. Pokud se někdo bojí, že Bůh, který je láska, jej nemiluje, je to smutné. Čeho se ale bát jinak, toho, že já Boha nebudu milovat? V tom případě budeme mít to, co vidíme - jeden lidský život. Já však doufám, že je tady něco víc.

no já myslím, že člověk se spasí jedině sám

(a občas mu pomůže někdo z bližních)

aneb pomocnou ruku hledej na konci svého ramene (a pokud si neumíš pomoci sám, požádej bližního)

Re: no já myslím, že člověk se spasí jedině sám

Meyrink: "Co zbožný člověk pokládá za Boha, je jen stav, jakého by mohl dosáhnout, kdyby byl schopen věřit sám v sebe – takto si však v nevyléčitelné slepotě vytváří závoru, kterou se neodváží přeskočit – vytváří si obraz, aby se k němu modlil, místo aby se v něj proměnil."

Pořád je to stejné

Jak v Ježíšových dobách, tak i nyní.

Re: Pořád je to stejné

Je a bude - křesťanství vždy "přesvědčovalo" především zastrašováním, násilím, nátlakem, kradením původních kultur a hodnot.

Žádné jiné náboženství vyjma křesťanství a islámu nebylo lidem, národům, kulturám, vnucováno s takovou mírou násilí a nebylo tak nesnášenlivé vůči jakýmkoliv odlišným vírám.

Takové učení nemá na to, aby bylo skutečně "masové", jak byste si jistě přála i Vy, údajně ne-křesťanka, která však nepíše téměř o ničem jiném, než jaký byl Ježíš pašák a jaká je Bible klenot nad klenoty. 

VÍRA V BOHA NEROVNÁ SE POUZE KŘESŤANSTVÍ!