Občas se potkávám s lidmi, kteří při čtení Bible nabyli dojem, že Bůh dopředu určil "osud" každého z nás. Někomu víru dal, jinému ne. Vycházejí přitom i z textů, které jsou v 9. kapitole Pavlova listu do Říma.
Pavel tímto oslovuje zastánce Mojžíšova zákona, kteří velice dobře znali historii svého národa, na kterou se apoštol odvolává: Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.´ Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým." (Římanům 9,14-18)
Pavel tu vzpomíná Mojžíše a faraóna, dva aktéry zásadní události v životě Izraelského národa. Bůh poslal Mojžíše, aby z Egypta vyvedl své příbuzné. Mojžíš se vzpírá. Bůh mu předem říká, že to nebude snadné, ale nakonec se vše povede, přestože se faraón bude dlouho vzpírat.
Pak Hospodin pronese větu, kterou rádi vzpomínají všichni vyznavači víry v Bohem předem stanovený osud: "Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí." (Exodus 4,21)
Na první pohled se zdá, že Bůh faraóna předem zavrhl. "Zatvrdil" mu srdce a chudák faraón nemohl jednat jinak. Pokud si ale pozorně přečteme celý příběh, zjistíme, že to tak není.
Hned na začátku farao žádá, aby Mojžíš dokázal svou moc. Mojžíš udělá zázrak, který ale faraónovi kouzelníci dokážou napodobit. Bible pak jen suše konstatuje: "Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl." (Exodus 7,13)
Faraón odmítl propustit Mojžíše i jeho lid, a tak na Egypt začínají dopadat "rány", kterými chce Bůh Egypťany přinutit k tomu, aby Židy propustili z jejich otroctví. Nejdříve jsou zasaženy vody posvátného Nilu. Egyptský vládce ale neustoupí a znovu můžeme číst: "Faraónovo srdce se zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl." (Exodus 7,22)
Po první katastrofě následují další – přemnoží se žáby, pak komáři a mouchy. Ještě po páté ráně, kterou byl dobytčí mor, můžeme číst: "...přesto zůstalo srdce faraónovo neoblomné a lid nepropustil." (Exodus 9,7)
Následuje krupobití, po kterém poprvé čteme, že "Hospodin však zatvrdil faraónovo srdce, takže je neposlechl, jak Hospodin Mojžíšovi předpověděl." (Exodus 9,12)
Jak tomu rozumět? Vzpomenete si ještě na Pavlova slova: "Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?" (Římanům 8,28-31) Na naší zemi působí Duch svatý. Snaží se bojovat s vlivem ďábla, který si přeje, abychom sloužili zlu. Tento duch působí na každého člověka, ale nečiní násilí. Pokud si jeho působení nepřejeme a dáváme mu to jasně najevo, on naše přání respektuje.
Něco podobného dělal faraón. Opakovaně odmítal přijmout Boží vůli a ještě se Hospodinu vysmíval. Hlas Ducha svatého v jeho nitru slábl, až nakonec umlkl docela. To je okamžik, kdy Bible konstatuje, že "Bůh zatvrdil faraónovo srdce".
Je to způsob židovského vyjádření toho, že Bůh, jako stvořitel, zodpovídá za vše, co udělá jeho stvoření. Bůh se této zodpovědnosti nebrání. Přijímá ji a současně dělá opatření, jak jednou v budoucnosti napravit škody, které napáchal hřích i jeho původce ďábel.
Pokud opustíme židovskou logiku, pak v té naší můžeme říci, že Bůh nezatvrdil faraónovo srdce. Udělal to sám faraón, když raději než Bohu naslouchal Božímu nepříteli. Proto bychom si měli dát pozor, komu nasloucháme my. Mohli bychom dopadnout stejně jako faraón.
