Manželka má kolegyni, která má zvláštní dar. Umí přinášet radost. Dokáže i nepříjemné věci říkat tak, že se nikdo nemá chuť bránit a tvrdit, že to není pravda. Možná právě ona mi pomohla pochopit zvláštní Davidovo zvolání v jeho písni.
David tuto píseň nesložil, aby ji zpíval sám. V úvodu je napsáno, že ji složil pro "předního zpěváka". My bychom dnes možná řekli pro sólistu. Z Bible už nezjistíme, proč to udělal. Můžeme se třeba domnívat, že její melodie byla mimo Davidův rozsah. Nebo si přál, aby byla zpívána při slavnostních bohoslužbách, až bude jednou postaven chrám...
Jak už jsem psal, dnes už to nezjistíme. Asi to není podstatné. Důležitější je to porozumět tomu, co touto písní David vyjadřuje. Podívejme se alespoň na její část:
"Všechnu naději jsem složil v Hospodina.
On se ke mně sklonil,
slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna,
postavil mé nohy na skálu,
dopřál mi bezpečně kráčet
a do úst mi vložil novou píseň,
chvalozpěv našemu Bohu...
Blaze muži, který doufá v Hospodina...
Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine,
ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo.
Chci je rozhlašovat, mluvit o nich,
je jich tolik, že je vypovědět nelze." (Žalm 40,2-6)
Dovolil jsem si zvýraznit část, kvůli které jsem začínal manželčinou kolegyní. Haňa, jak jí říkají, dokáže rozsvítit sluníčko, i když je pod mrakem. Dokáže vám na vašich ústech vykouzlit úsměv, i když jste si ještě před chvílí mysleli, že ten život stojí za stalou belu.
V teologii se používá termín "předobraz". Třeba o Izákovi se říká, že je předobrazem Pána Ježíše. Přitom máme na mysli situaci, kdy ho měl Abraham obětovat svému Bohu. Izák se nebránil, i když už byl ve věku, kdy by to asi zvládl...
Haňa je pro mne předobrazem toho, o čem David píše ve své písni. Říká, že mu Bůh do úst "vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu..." Jak může Bůh někomu do úst vložit chvalozpěv? To si ze mne udělá hudební nástroj, který hraje tak, jak na něj někdo hraje? To pak budu zpívat, i když se mi nebude chtít?
Dnes už podobné otázky nemám. Když se David setkal s Hospodinem, svým Bohem, najednou se mu začínají vybavovat všechny situace, kdy Bůh v jeho životě vykonal divy a zázraky. Uvědomuje si, že je to Bůh, kdo mu pomáhá znovu vnímat a také prožívat ty úžasné věci, které v jeho životě udělal jeho Stvořitel.
Při tom vzpomínání má najednou chuť zpívat. Je plný vděčnosti a proto najednou vzniká nový chvalozpěv, ve kterém opěvuje Boží velikost a lásku. Kdyby mu Bůh "neosvěžil paměť", asi by časem na to vše zapomněl a možná by skládal a zpíval místo chvalozpěvů žalozpěvy.
Dnes je sobota, den, který už při stvoření Bůh oddělil jako den odpočinku. Můžeme odložit práci i všední starosti. Najednou budeme mít čas pozvat Boha na čaj a společně vzpomínat. Když si uděláme čas, Bůh i nám vloží do úst novou píseň, radostný chvalozpěv. Spolu s předním zpěvákem budeme chválit Boha a naše srdce naplní vděčnos i radost.
