Tak nám skvělá reforma policie právě zcela rozložila nejlépe fungující policejní útvar… a všichni teď budou řešit, na čí přání se tak stalo a kdo se z toho bude radovat.
Já si ale dovedu celou kauzu vysvětlit i bez teorie spiknutí – z pouhého typického fungování manažerů.
Nový manažer nastoupí na svou novou pozici a seznamuje se s organizací, kterou má řídit. Často z ní sám pochází, a to může být užitečné – ale najednou sedí až nahoře na samé špici – a z téhle rozhledny si prohlíží celou krajinu pod sebou. Shora vždycky všecko vypadá jinak – a dá trochu práce do toho vklouznout a všemu porozumět. A v tuhle chvíli naslouchá svým klíčovým spolupracovníkům, protože je na nich opravdu závislý.
Nicméně zhruba po roce po dvou manažer dostane pocit, že všechno ví a všechno zná a všechno je tak trochu monotónní – a tak začne přemýšlet, co udělat, aby se pobavil. On tomu ovšem říká, že chce za sebou v dějinách firmy zanechat pozitivní stopu a důležitý vklad. Kdo ale manažery při této činnosti pozoroval, ví, že hlavním faktorem je opravdu ta nuda.
Manažer plánuje a jeho spolupracovníci, kteří u něho postupně ztrácejí autoritu, lomí rukama a protestují. Drsnější manažer začne mít pocit, že jsou pro něho přítěží, protože on přeci všemu rozumí líp. A to, že reforma způsobí tolik odchodů, spíš uvítá – je po jeho, a nově vybraní spolupracovníci mu nebudou v ničem odporovat.
Idealistický manažer má zase pocit, že je chudák nepochopen – ale upřímně věří, že až reformu provede, i tihle kolegové konečně pochopí, jak je to geniální, a budou mu tleskat a chválit ho za jeho prorockou prozíravost. Když se to nestane, je upřímně smutný a nechápe, proč ho kolegové už nemají rádi a dávají výpověď – vždyť mu přeci jde jen o dobro pro všechny!
Ať je to tak nebo tak, reforma nutně způsobí, že se rozloží stávající struktury – ty špatné i ty dobré.
Samozřejmě, každý opravdu dobrý manažer to ví. Ví, že při každé reorganizaci velká část nižších manažerů, spojených s tím, jak struktura až doteď fungovala, dá výpověď a odejde. A tak reorganizace, provedená tak, aby naštvala neomylně právě ty, kterých se chce šéfmanažer zbavit, bývá šita přímo na tělo dotyčným nešťastníkům.
Ale tuhle míru brutálního kalkulu a manažerské lstivosti, která rozvrtá fungující strukturu jen proto, aby bylo po jeho, bych panu policejnímu prezidentovi opravdu nerada připisovala. Doufám, že jde o tu idealistickou verzi. Ale pak je to opravdu smutný…
