Modrá tykadla aneb Kdo je náš nepřítel

V jedné blíže neurčené demokratické zemi v blíže neurčené době na blíže neurčené planetě vedou dva občané diskusi:

Občan 1:  Je to hajzl.

Občan 2: Jak víš, že je to hajzl?

O1: Prostě to vím. Je divnej.

O2: Je jenom trochu jinej.

O1: No právě! Je úplně jinej než my všichni ostatní.

O2: Tak moc jinej přeci zase není. Vypadá skoro jako my.

O1: Má modrý tykadla!

O2: No, ale to snad není zločin?

O1: Je divnej. My máme zelený tykadla a on je má modrý. My bzučíme, a on bručí!!!

O2: No, a udělal ti snad něco?

O1: Ne. Ale mohl by! Když bručí. A tygří kudlanky mají taky modrý tykadla.

O2: On ale nevypadá jako kudlanka. Má jen modrý tykadla!

O1: Když má modrý tykadla, je kudlanka.

 O2 (začíná být naštvaný): Kdybys sám sebe poslouchal, slyšel bys, že mluvíš jako idiot!

O1: Já nejsem idiot! To ty jsi idiot!

O2: Poslyš, začínám mít pocit, že ten hajzl jsi především ty! 

Přichází Občan 3 (s dvojitými zelenými tykadly):

O3: Co to slyším? Označujete svého spoluobčana za idiota a hajzla? Porušujete jeho svobodu slova! Nejste hoden demokratické diskuse – pryč s Vámi!

(Občan 2 se studem rozplyne a zmizí)

O3 (k Občanu 1): Milý příteli! Dovolte, abych Vám řekl, že jste velmi bystrý mladý muž! Taky se mi nelíbí ten modrý – jen na něj kouknu a vidím, že na něm není ani zbla dobrého. Modrá, modrá!!! Kdo to kdy viděl. Každý, kdo si četl příběhy z dějin naší země, nutně si všiml, že zlá tygří kudlanka měla VŽDYCKY modrá tykadla! A VŽDYCKY bručela! – Jasně, že je nebezpečný! Abych tak řekl, je to zhoubce naší civilizace. Nepřítel lidstva! My tady jsme přeci demokrati… A oni by to tu všechno zničili a rozbili! Ten, kdo nás jich zbaví, bude skutečný vlastenec! Hrdina!

(O1 jde, hodí Molotovův koktejl do domu „hajzla“ a neprodleně ho zabije i s  jeho manželkou a všemi vajíčky.)

O3 (přichází vypovídat k soudu podporován všemi, kdo považují modrá tykadla za podezřelá): Ale já přeci nemohu za to, že tenhle ubohý mladý muž ztratil nervy… Tohle přeci jen dokazuje, jak jsou ti modrotykadláři nebezpeční! Jak negativně působí na naši mládež… A já jen říkám lidem Pravdu! Bez příkras!!

Že strach je horší než cokoliv jiného? A že já rozdělil ještě víc již rozdělený národ? Situaci eskaloval, namísto uklidnil?  - V téhle době není na žádné uklidňování čas! Uklidňují jen zbabělci!! Je třeba se bránit!!!

Občan 4 (začne skandovat): Ano! Správně! Ty jsi můj člověk! – Na ně! Na modré! Bijte, zabijte, nikoho neživte!

O3: Ehm… já jsem neříkal…

(Ale protože na sebe příznivci obou stran právě začali strašně řvát, není ho slyšet.)

Skoro všichni: Hr na ně! Na ně! Bijte je!

O2 (se překvapivě zase zhmotní a překřičí je): Ale teď už tu přeci žádní modří nejsou!!!

O4: Nejsou?!? – Tak bijte ty, co mají modré rádi!! Zrádci!!! Mají modré mozky! Na ně! Na ně!! Na ně!!!

O3: Já jsem vlastně jen chtěl říct, že v téhle obtížné situaci musíme být opatrní a rozhodní…

(Nikdo už ho neposlouchá. Všichni se perou, rozbíjí si nosy a rvou si vlasy – kromě těch, kteří si běží domů pro zbraně.)

Netrvalo dlouho, a blíže neurčená demokratická země v blíže neurčené době na blíže neurčené malé planetce se zmítala v té nejkrutější občanské válce. Když se planetka po masivním bombardování z obou stran rozpadla na prach a vyhodila vše ze svého povrchu do vesmíru, žádné z mrtvých těl nemělo modrá tykadla. Všechna je měla zelená.

PS Autorka zde dává své čestné slovo, že barvy tykadel vybrala čistě náhodně. Tak daleko její metafora opravdu nesahá! Jenže základních barev je docela málo…