Jedu autobusem z práce se dvěma milými muži, oba pracují jako průvodci na kláštereckém zámku. A těch veselých historek z průvodcování či o kocourovi Matýskovi, který rozehrává zdejší záhadné jevy. Spustí se třeba alarm, i když
prokazatelně uvnitř zámku není "živá duše". Nejspíš tu ale jsou jisté duše, které o sobě dávají vědět občas i velmi výrazně. O tom by mohli mluvit snad všichni, kdo tu kdy pracovali. Nevím tedy, nemají-li v plánu vydat třeba knihu o tajemstvích klášterecké minulosti, zatím zdejší divadelníci pořádají skvělý komponovaný pořad, který ono tajemno originálním způsobem přibližuje.
Divadelníci v dobových kostýmech a v jednotlivých rolích, kdy nemůže chybět rodina hraběte Thuna, rozehrávají scénky, přibližující skutečné osudy těchto postav. Vycházejí z již setmělého zámku, akce se totiž koná večer za záře nejen venkovních reflektorů, ale také rozžatých loučí v zámeckém parku.
Skupinka průvodců vede zájemce o poznání tajemné minulosti k letohrádku zvanému sala terrena, kde již znějí zvuky kladívka... a víc už neprozradím. Představení je totiž založené na momentech překvapení, a zavádí návštěnívky akce do míst opravdu tajuplných. Třeba thunské hrobky. Užila jsem si to s divadelníky už dvakrát a můžu jen doporučit.
A nejen historky duchařské, ale i mnohé další zazní při naší debatě, kdy jedeme autobusem z práce. Průvodce Martin, Čestmír a já. Nálada je velmi uvolněná, bavíme se o všem možném. Třeba o skřítcích, kteří obývají nejen zdejší pověsti. O pohanství přetaveném v křesťanství. Právě to se odráží v místních pověstech. Třeba i z Mikulovic, které na mě nějak "mluví", ta červená kupole kostela mezi stromy, na mírném kopci, kde v okolí už nejsou žádné domy. Jen hodně zeleně a pole. Žili tu ale lidé a není to tak dávno. A ti lidé po sobě zanechali nejen pověsti a různé životní příběhy.
Naštěstí se vždy najde nějaký písmák, který zaznamenává prožité či třeba trochu vybájené, a my cestující autobusem si máme o čem vyprávět. Zastaví nás navíc i nehoda na silnici, několik aut před námi. Zrovna pár vteřin poté, kdy Martin poví: "Lidi dnes příliš spěchají."
Martin je i hudebník, má dvě kapely, a posledních několik let se pracovně potkáváme na různých místech. Svět je prostě malý, jak se říká.
Čestmíra znám teprve krátce a je skvělým posluchačem mých historek třeba o šamanech. On říká, že šaman je vyléčený blázen. A vypráví o svých oblíbených tématech, třeba odkazu Lužických Srbů. Dojdeme při vyprávění i k čaroději Krabatovi, ten je se slovanskými Srby taky nějak spojen, i když pohádka o čarodějnickém učni je významově posunutá. Čestmír zná různé verze tohoto příběhu, vyprávět by mohl dlouho. Nedivím se, že má práci právě průvodce na zámku, tady se také vypráví o historii a navíc je užitečné znát různé možné souvislosti.
Na zámku mají i hermetickou literaturu, jeden z důležitých Thunů se věnoval alchymii. Na podrobnosti se ale raději zeptejte těch znalých průvodců, já zaznamenávám je částečky dějů kolem sebe, které mě zaujmou.
Ráda se brouzdám travou a v zámeckém parku vždycky něco vyfotím. Teď tu kvetou narcisy a také mnohé druhy lučních květin. Přijeďte se pokochat. V parku je též mnoho vzácných stromů, některé máme označené i dřevěnými tabulkami, aby se lidé seznámili s jejich názvy. Pro dendrology též doslova ráj.
