Dnes je 55 let od rozhodnutí zlikvidovat kdysi královské město Most. Naštěstí se ale zachoval vzácný kostel Nanebevzetí Panny Marie, který kvůli uhlí přesunuli na kolečkách. Víte, že za záchranou této památky je zdejší žena?
Paní Heide Mannlová-Raková pracovala tenkrát v muzeu v Mostě a jako první upozornila na to, že kostel je vzácnou památkou. Ve spolupráci s odborníky z památkového ústavu se poté podařilo přimět tehdejší mocipány k rozhodnutí kostel vyjmout z demolice historického jádra města. Připomeňme přitom specifičnost prostředí dřívějších Sudet, kde v Mostě před válkou žili ze 2/3 Němci. Po válce následoval jejich odsun, zůstali jen někteří. Důležití pro průmysl nebo lidé ze smíšených rodin. Z příběhů, kdy si Čech vzal Němku nebo Němka Čecha, a jak to měli těžké z obou tenkrát znesvářených stran, by mohly vznikat romány. Ti, kteří zůstali, pak byli mnohdy užiteční právě pro zachování určité kontinuity. A při pozdější nápravě vztahů obou národů.
Noví obyvatelé města, kteří sem přišli z různých koutů naší země, tu totiž neměli kořeny, a tak se o demolicích budov rozhodovalo snadno. O historičce paní Heide, která je ze smíšeného svazku, a pracovala v muzeu, jsem se dozvěděla až dnes, kdy současný historik z mosteckého muzea připomínal v ranním televizním pořadu ono výročí. A záměrně uvedl i svou kolegyni, která se zasloužila o záchranu kostela.
Obecně je znám spíše příběh technické realizace přesunu stavby na kolečkách, byl to jistě velký technický um až vynalézavost tehdejších lidí z řady oborů - stavitelství a pod.
Mě zaujalo, že byl na světlo vnesen příběh - nebo lépe řečeno aktivita jedné ženy, která měla k městu blízký vztah, dělala dobře svou práci. Její jméno nebude vytesáno na žádném pomníku, ani jí třeba neudělí nějaký ten titul čestného občana či něco podobného, historii měst a obcí často píší lidé, které pak kroniky ani učebnice nezmiňují.
A tak se sluší aspoň říci, díky, paní Heide, byla jste ženou na svém místě.
Kostel se poté mohl stát dějištěm řady kulturních akcí, nyní je tu v části jeho prostor například výstava o české současné mozaice, kterou připravila Magdalena Kracík Štorkánová. Žena, s níž jsem měla tu čest před časem spolupracovat. Tato výtvarnice se věnuje jak vlastní autorské tvorbě, tak i restaurování historických děl - mozaik. Navíc pořádá kurzy tvorby mozaiky pro další zájemce, jsou to často ženy, které dnes rády tvoří, a učí se něco pro ně nového.
Téma ženské kreativity, pracovitosti a odhodlání. To mě baví zviditelňovat. Navíc jsem roky psala oficiální kroniku města Chomutova, i když mě tehdejší muž v roli starosty nechtěl jmenovat kronikářkou. Přál si nějakého muže, ale ten se k této spíš nevděčné práci, kterou navíc kontrolují politici, nehlásil.
Teď si píši svobodně na blogu, žena si cestičku vždy najde.
A jestlipak víte, že ono okřídlené "Za vším hledej ženu", zní v doslovném překladu francouzského výroku od Alexandra Dumase takto: Hledejte ženu. Třeba v růžích či liliích, dovolím si pro dnešní den doplnit.
