Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Píseň Půnoční před několika lety zarezonovala, a rezonuje stále, je to hit až neobvykle spirituální, cítíme z něj čistotu onoho prostého člověka, který se setká s něčím, co jej přesahuje.
Onehdy jsem četla rozhovor s výtvarníkem a zároveň autorem textu Jaromírem 99, který se podílel na vzniku komiksu a poté filmu Alois Nebel, žije skromně v Jeseníkách, a o této písni netušil, že se stane tak známou, hranou v mnoha rádiích. Inu, někdy se to přihodí. Když má se stát.
Kdo je autorem písně Snílek nevím, každopádně se opět povedlo napsat Václavovi, tomu muži drobné postavy a šedivé hřívy vlasů píseň, pro kterou je ideálním interpretem. A je to i důstojné, takové milé. Kdo pamatuje Neckářovo album "Podej mi ruku, projdem Václavák", připomene si určitou poetiku.
Blázen a větroplach? Chvastoun a pohádkář? Václav dnes opět s až nevinností zpívá text, který nádherně doprovázejí muzikanti mnohem mladší. A celé je to krásná symbióza. Velkou oporou je Václavovi jeho bratr Jan, pokud vím, tak po mozkové příhodě mu pomáhal znovu se naučit mluvit a vystupovat na jevišti.
Ovšem úplně nej z naší pop scény je pro mě Šumavský otčenáš. Kdo jste ještě toto neslyšel, a máte čisté srdce, tak si dopřejte.
S poděkováním všem, kteří se podíleli na vzniku těchto skladeb. Dává to naději.
