Už bylo načase, aby její jméno bylo očištěno a svět se dozvěděl celou pravdu. Nebo alespoň část té pravdy, celku asi mnozí zatím neporozumí. Ti, kteří vědí, se mohou či přímo mají snažit tuto svou znalost a zkušenost předávat.
V kinech v těchto dnech dávají film Máří Magdaléna, který je uváděn jako autentický a lidský portrét jedné z nejosudovějších žen v dějinách lidstva. "Svět se změní pouze tehdy, když se změníme my," zaznívá v traileru filmu. Čtu ohlasy na film na českém filmovém webu, kde lidé svěřují své dojmy, silné momenty, které na ně zapůsobily.
Film jsem ještě neviděla, k příběhu Marie Magdalény jsem se ale - jako nejspíš mnozí z nás - dostala už dříve díky populárnímu románu Da Vinci kód. Ten prý ve své době způsobil poprask v církevních kruzích. Nehodnotím míru jeho pravdivosti, jen zmiňuji, že byl důležitým ve smyslu změny pohledu na význam Marie Magdalské.
Dnes už jsme naštěstí o něco dál, v Trinity Church v New Yorku (to je zdejší největší katolická katedrála) jsem zažila mši, kterou vedla ŽENA. A to takovým způsobem, že se ve mě odehrálo něco osobně velmi důležitého, krásného a vznešeného. Ta žena mi připadala jak Ježíš, takhle nejspíš mluvil. Velmi srdečně a s velkou nadějí. Celé to bylo prodchnuto božskou energií soucitu a lásky. Moc bych přála každému něco takového zažít. Nemusela jsem vůbec rozumět jejím slovům po obsahové stránce (neumím pořádně anglicky), bohatě mi stačila melodie její řeči a to projevené srdce. Tomu říkám zvěstování. A to jsem dosud nebyla nijak výrazně věřící, ale tento zážitek mě dal něco nádherného prožít.
Na obraze Kající se Magdalény od Georgese de la Tour, barokního francouzského malíře, vidím něco jiného než onu zmíněnou kajícnost. Vidím tam ženu, která pokojně rozjímá o životě a smrti. Usmívá se, už mnohé ví.
Oslovil mě text: “A duše moje zpívala zpěv tento: “Co mne poutalo, mrtvo jest. Co mne obklopovalo, bylo překonáno. Tužby skončily a já zbavena jsem nevědomosti. Věčností jsem byla uvolněna ze světa a nyní jako představa jsem uvolněna z tvaru. Jsem osvobozena z pouta zapomnění, pomíjivého v čase. Od této chvíle dosahuji plnosti mimo čas, a tam, kde čas spočívá v tichu Věčnosti, i já spočinu v tichosti.” Jedná se o úryvek z evangelia Marie Magdalské.
Zatoužila jsem po tom dozvědět se víc, a tak mi byla doporučena kniha Tajemství Marie Magdalény od Cynthie Bourgeault. Autorka knihy je farářkou episkopální církve, spisovatelkou a duchovní učitelkou. Při psaní knihy čerpala z množství doložených textů, které zkoumala a poté vytvořila s největší pravděpodobností opravdu skutečný obraz Marie Magdaleny, ženy spjaté s Ježíšem víc, než je obecně známo.
V anotaci na knihu se praví: "Vůně Máří Magdaléniny přítomnosti z křesťanství nevymizela. Dnes se konečně snáší zpátky na zemský povrch a vyzývá nás, abychom se znovu probudili do rána zmrtvýchvstání a spatřili sami sebe v zahradě, kde čekáme na setkání, které může proměnit naše srdce.
Ježíšovo království nebeské není někde v dálce nebo ve výšinách: je mezi námi, máme ho rovnou pod nosem, v přítomnosti, která je mnohem subtilnější, ale mnohem rozměrnější než naše, a zažijeme ji v momentě, kdy se posuneme za své egem vytvořené časoprostorové kontinuum a setkáme se přímo se Zdrojem."
Pro dokreslení tématu přidávám aktuální fotku jedné výstavní plochy, na které vévodí příběhy muže a ženy. To je totiž základ toho, co tu žijeme. Když budeme zná pravdivý příběh Máří Magdalény, tak pochopíme mnohé. A i naše osobní životní příběhy se třeba posunou až k dokonalosti.
