Je krásný letní den, navíc mám den dovolené. Tisíc možností, co můžu dělat. V našem civilizačním okruhu. Když tu se objeví "Pomáhat a chránit" a hned několikrát. I s houkačkou.
Ráno vstávám jen o chvilku déle, než když jdu do práce. Chci si totiž ten volný den pořádně užít. Mám v plánu zajít do aquaparku a pak na ostružiny a další volně rostoucí ovoce. Kombinuji tak svou zálibu v užívání civilizačních vymožeností (vířivka, trysky s vodními proudy, lanová dráha) a přírodním způsobu života. A to nabízí právě takové město, kde tu na severu Čech žijeme. Po báječné masáži v poloprázdném aquáči, jít hned ráno bylo totiž prozíravé, kráčím cestou kolem zooparku ke kýženým stromům s ovocem. Blíží se však šedivá mračna a za chvilku je tu déšť. Schovávám se pod strom, kde prší o něco míň a čekám, jestli to přejde. Kolem mě projízdějí cyklisté v pláštěnkách a taky dnes první "Pomáhat a chránit". Netroufnu si je stopnout, aby mě ze studeného deště vysvobodili do sucha, mají určitě důležitější úkoly na práci.
V dešti je dost času a prostoru na přemítání o jsoucnu. Říkám si, jestlipak existuje Bůh. Anebo ne? Matka příroda mě naštěstí nenechá příliš dlouho moknout a tak jdu dál. Úsměvem se beze slov pozdravím s dalším schovaným pocestným pod stromem, je to sympatický muž s dítětem, mají kola. Já radši chodím pěšky. Uklidňujeme mě ten rytmus.
A za chvíli trhám další ovoce, tentokrát je strom hojně obsypaný a s větvemi nízko, jak v ráji. A najednou houkačka, projedou kolem mě další "Pomáhat a chránit". Někde se něco děje. Nějaké drama. Možná to bude večer ve zprávách. Ale já si řekla, že dneska si zprávy nepustím. Že mám volný den a ten si prožiju hezky.
Může mi být líto, že je někdo teď nejspíš v nesnázích, stejně jako je mi líto utahané pošťačky, která s námi jede se svou těžkou brašnou autobusem. Že má horší práci než já, víc stresu a úředničiny. Takový už je ovšem světa běh. Někdo má naloženo víc. A kdo ví, co bude zítra. Teď je krásný den, můžu česat ovoce a můžu i tisíc dalších věcí. V našem civilizačním okruhu. Líbí se mi tady.
Tím však příbeh s muži od "Pomáhat a chránit" nekončí. Přijde ještě finále. A to až odpoledne. Teď je sotva poledne, dojdu promočená, ale spokojená, domů. Cestou jsem si totiž ještě koupila herbář, měli jej ve zlevněných knihách. Taky tu nabízeli zpověd luxusní prostitutky, celou plejádu letního čtiva, a taky antistresové omalovánky, tajemno a knížky o Bohu. Vše ve slevě. Takže i Boha můžeme pořídit za pakatel, vida, jak se tu máme.
Trochu se vůči tomu konzumu vymezuju, ale nepřeháním to. V našem civilizačním okruhu je toho tolik možného! Můžeme věřit lecčemus, můžeme nakupovat i bezhlavě, můžeme sbírat ovoce. A tisíc dalších věcí. Třeba studovat herbář a pak vyrábět hojivé lektvary. Ale Vy jste asi zvědaví na tu pointu s "Pomáhat a chránit". Už za chvilku. Nevím, jestli mi to uvěříte. Ale opravdu se to stalo.
Když jsem přišla domů, tak jsem si povídala s naším synem. Je hodně inteligentní, baví ho studium, nebere drogy. To je výhra. Svěřuje se mi s tím, co chystá, mám radost. Ani mě už nenapadne přemýšlet nad tím, jestli je nějaký Bůh či není. Jsem šťastná, mám skvělou rodinu a přátele. I s dalšími lidmi si většinou vycházíme vstříc. Samozřejmě jsou tu i darebáci, ale s těmi se naštěstí většinou míjím. A pak tu jsou "Pomáhat a chránit", dnes až nezvykle často. Vidím jejich auto ještě i v parku, když jdu z knihovny a právě tudy, abych s přírodou byla a hezkého dne si ještě užila. Muži pořádku se vesele baví s dalším mužem, ten má prut a loví ryby v leknínovém jezírku. Uprostřed města. Docela zvláštní výjev. Završený chycením zlaté ryby. Ano, ta ryba je zlatě leskne, rybář zkušeně vyndá háček z její tlamy a pouští jí zpět do vody.
Jsem snad v pohádce? Opravdu jsem viděla zlatou rybku? A "Pomáhat a chránit" byli u toho, jsou to navíc i pěkní mužští. A nijak rybáře neprudili, možná ho i znají. Snad všichni lidé v tom parku mají dobrou náladu. Mnozí tu i randí. A já se před chvílí krásně nasmála. S maminkou kluka, kterého si bude brát naše dcera. Rozhodli se pro to. A příjemně nás překvapili. Jsme rádi, že se mají tak rádi.
Je krásný den, plno sluníčka i životadárné vody, navíc víkend před námi. Tisíce možností, v tom našem civilizačním okruhu. A třeba i Bůh existuje. Třeba je Bůh láska. A ta tu je a chvílemi i není. Záleží na nás, jak to máme.
A brzy bude svatba.
