S oblibou sleduji některé současné české krimi seriály, například Rapla. Už i proto, že se odehrává v Krušných horách. Když tu mi do života vstoupí skuteční kriminalisté, se skutečným případem.
Pro účely tohoto vyprávění se pokusím zamyslet nad souvztažností dějů, které sice logicky souviset asi nemůžou, ale i tak se dějí. V mé vlastní realitě. Například se objeví člověk, který mě upozorní na jednu detektivku. Její děj se odehrává přímo v místech, kde pracovně působím. Jsem tedy zvědavá, jak místní autor pojal onen příběh, a protože v našem regionu je třeba podporovat vztah k místu, kde žijeme (bývalé Sudety), tak dělám knížce s názvem Stvůry od Luďka Kubáta i propagaci.
Když knížku čtu, tak se ocitám na místě bývalého poplužního dvora v Šumné, což je zaniklá obec. O zaniklých obcích zrovna připravuji výstavu, a mrzí mě, že to místo vypadá jak krátce na konci 2. světové války. Když se reálně píše r. 2016. V detektivce se tu odehraje vražda, což se reálně též ve středověku stalo. Třeba je to místo svým způsobem "zakleté".
Děj románu se přemisťuje o pár kilometrů dál k Mikulovické lípě. Bývala zde obec Mikulovice, která byla zlikvidována kvůli plánované výstavbě odkaliště pro elektrárny. Po letech, kdy bylo vše zbouráno, i sousední Vernéřov a Pavlov, je rozhodnuto, že popílkoviště není třeba stavět. Změní se politický režim i technologie, popílek už bude využíván v rámci odsíření.
U Mikulovické lípy, která je památným stromem, udržuje jeden místní kapličku. Je krásně bíle omítnutá, nechybí svatý obrázek a kytička. I když jsme v kraji převážně ateistů. O tom člověku píšu do novin. Stojí tu i kostel sv. Mikuláše, i když není zrovna v ideálním stavu. Žádný z domů však nezůstal, bývalé hospodářské usedlosti zarůstají náletovými dřevinami.
Pravidelně se dívám na krimi seriál Rapl, líbí se mi ti tvrdí chlapi, vyšetřovatelé. Když tu najednou v mé vlastní realitě vstoupí do dveří místa, kde pracuji, dva opravdoví kriminalisté. Pátrají po okolnostech jednoho případu. Přijeli až z krajského města, takže to bude něco vážného. Neřeknou co, ale zhruba se dovtípím. Řeknu, co vím, abych napomohla vyřešení toho případu. Pak se s tím musím i vyrovnat, co se stalo.
Pomůže mi v tom i další román, tentokrát od Martiny Doležalové, která se v našem městě narodila. Nabídne mi jej paní z knihkupectví, která ví, že se zajímám o místní dění. V románu je hlavní hrdinkou dívka, která se potká s vrahem ve chvíli, kdy dotyčný má být osudově za tento čin potrestán. Ona zde funguje jako takový katalyzátor. Není jí z toho dobře, ale naštěstí má po boku muže, který jí drží u země. Jako já mám manžela. I nějaký ten další rytíř se na scéně občas objeví, tak se většinou ani nebojím.
Kriminalisté jsou muži na svém místě, mám z nich respekt, a samozřejmě nikde nebudu vykládat žádné podrobnosti. Stejně mi toho moc neřekli, přesně jako ve filmu, říct minimum, a zjistit maximum. Pro vyřešení případu.
Dnes mám zrovna volno z práce a tak si snad i troufnu takto zveřejnit. Odehrálo se totiž ještě něco, co si tak trochu hýčkám, jako takové "magické vysvětlení". To už svěřím jen těm, kterých se týká. Život opravdu přináší zajímavé situace.
