Nahlédněme blíž k té dokonalosti a zároveň úžasné rozmanitosti. Něžnosti a krásy. Nejradši mám prosté luční, ale i ty vyšlechtěné potěší všechny smysly. Třeba růže zvaná královnou.
Dnes představím květiny ze zámeckého parku v Klášterci nad Ohří. Mám to sem totiž kousek, pracuji poblíž. A cestou z práce nebo i o pauze vkročím do parku a s foťákem se snažím zachytit tu krásu. Než zas odkvetou. Naštěstí se to opakuje rok co rok. Právě včera vykvetly první narcisky. S foťákem jsem se přiblížila až k zemi a zakomponovala květy tak, aby byl vidět i zámek v pozadí.
K těmto dvěma čerstvým úlovkům do květinové sbírky teď Vám, laskavým čtenářům tohoto blogu ještě přidám ještě dvě mé fotografie z loňska, které mám v oblibě. A určitě časem přibudou i další.
No není to krása? Není divu, že si park oblíbili mnozí, chodíme sem na procházky k řece, kocháme se výhledy na okolní Doupovské hory. Park založil Michael Osvald Thun v 2. pol. 17. století. Psala jsem o tom i na wikipedii.
Pro dokreslení atmosféry vkládám krásnou hudební skladbu od Josefa Suka - Radúz a Mahulena v podání Jaroslava Svěceného, který si právě Klášterec nad Ohří oblíbil a každý rok v létě zde pořádá Klášterecké hudební prameny. Hraje se na nádvoří zámku, kdy tóny mistrovských houslí souzní s živým ptačím zpěvem.
Krása totiž vyživuje mojí duši. Najdisvouduši je i názvem mého osobního blogu, kam od r. 2008 dávám své cykly lyrických fotografií. Můžete nahlédnout, jste zváni.
