Ranní probuzení, cesta vlakem, pinhole. Obrazy malované s citem i vášní. Pokoj v duši, přichází večer.
Probouzí mě ranní cvrlikání, je-li to sýkorka či slavík nerozpoznám, trylkuje už kolem 4. ráno. Vstanu až za chvíli, dám si chléb s máslem a džemem a k tomu bylinkový čaj. Podívám se, co nového na netu, a vše důležité (mobil, klíče, kapesníky) vkládám do kabelky. Tentokrát zapomenu přidat jablko, ale kolegyně v práci má plno třešní, takže i zdravá a chutná svačina bude. Dnes mířím na vlak, je třeba přijet do práce dřív. Ráno je vlahé, v noci pršelo. Slunce už prosvítá a na peroně se mi tak naskytne světelná scéna, kterou s radostí zachytím. Toho muže, který sedí na lavičce a dívá se do mobilu, od vidění znám. Potkali jsme se na jedné výstavě, fotí pomocí dírkové komory, říká se tomu také pinhole. Je to nejjednodušší typ fotoaparátu, který vytváří působivé snímky. Muž jede spolu s ostatními do práce a vybavuje se mi, že se nedávno snažil zachránit život člověku, který vstoupil pod vlak.
Dnes žádná "překážka na trati" (ano, zní to cynicky, ale to je autentický železniční žargon). Průvodčím je dnes drobný starší muž, který připomíná herce Jiřího Pechu. Ano, toho, který hrál Boha ve filmu Kurva hoši... Cesta vlakem rychle utíká, většina z nás sleduje nějakou tu zábavu na svém mobilu, nejsem výjimkou, i když taky se ráda dívám z okna. Zvláště před příjezdem do Klášterce nad Ohří je krajina velmi malebná, protéká tu stříbřitá řeka a dmou se kopce Doupovské pahorkatiny. Přemýšlím také nad tím, jestli a jak literárně pojmu tento den, ne že bych nutně musela denně něco psát, ale třeba se mi povede rozvinout některé z mých oblíbených témat.
Těším se, až budu v práci vytvářet popisky k obrazům vynikající současné malířky Viktorie Chaloupkové, a tím bude před zahájením výstavy v kláštereckém Krytu vše hotovo. Její něžné obrazy jsou plné květin a krásných žen. Ještě musím vyndat z kliprámů obrázky od Šimona Čekala. To je mladý muž, který na jedno oko nevidí a na druhém má 17 dioptrií. Přesto anebo možná právě proto rád kreslí a stále se zdokonaluje. Používá silnou lupu a jde mu to velmi dobře.
Dnešní blogové povídání ještě doplním o dva další aktuální tipy. Jedná se o výstavu obrazů a serigrafií citlivé Blanky Bohdanové, kterou jsem doporučila majitelce galerie Zlatý klenot v Chomutově (náměstí 1. máje). A nad touto galerií, do které se vstupuje přes klenotnictví, je Městská galerie Špejchar. To je nádherný historický a zároveň vzdušný prostor ještě z dob jezuitů. Výtvarníci z Erlangenu sem přijeli s průřezem své tvorby, na vernisáži jsme si teď v sobotu užili velmi příjemnou přátelskou atmosféru, a názorně viděli,že umění nezná hranice. Nepoznáte, jestli maloval Čech, Němec nebo třeba Maďar. Témata jsou společná, výrazové prostředky nejrůznější. Umění má hloubku, do které se ráda nořím. A proto dělám svou práci tak ráda. Přijeďte se k nám na Chomutovsko podívat, možná budete překvapeni, co vše tu můžete nalézt.
