Není slavný jako Jan Saudek, chodí normálně do práce. A když má volno, tak rád a moc dobře fotí. Tenhle koníček nám toho do života hodně přinesl. Vzájemně se podporujeme, můj muž to umí líp s technikou, já zas jdu víc do světa.
Dnes jsem si řekla, že bych tu mohla alespoň trochu představit fotografickou tvorbu mého muže. Je totiž čím dál tím lepší a zároveň není z těch, kdo by se s oblibou předváděl na veřejnosti. V tom (i mnohém jiném) si ho cením. Že má určitou pokoru a soudnost. Zároveň i zabejčenost. Dělat si věci po svém.
Bez dlouhého povídání představím jednu z jeho fotek ženy jako múzy. To jsme byli na zámku ve Valči, kde nás nechali volně procházet výstavními prostorami. Pozoruhodné prostředí, žádné davy, naopak klid. A pěkné světlo. Na pokyn pana režiséra jsem se posadila pod okno, není to pro mě nic nepřirozeného.
Stylizované fotografie jsou vždy založené na nějakém nápadu. V zámeckém parku nás inspirovala barokní socha, takže jsem opět podle pokynů pana režiséra zaujala postoj, který se nabídl.
Na fotografickém umu mého muže si cením toho, že na jeho fotkách vypadám vždy mladší a o dost hezčí než si připadám. Není to přitom výsledkem žádné přehnané retuše, jak je dnes módou. Ty vystajlované herečky, moderátorky a další tváře z obálek všemožných časopisů mi přijdou - jak to říct - jako spotřební zboží.
Troufnu si říct, že můj muž jde ve svých fotkách víc k podstatě. Je za tím samozřejmě velký kus práce, zvládnout řemeslo není jen tak. Spousta samostudia, pak vlastního focení, pokusy a omyly. A stále se učíš od Mistrů. Jedním z nich byl Taras Kusčynskyj (1932 - 1983). Následující fotografie mého muže se nese v duchu této poetiky.
A to už se dostáváme k jeho modelkám. Některé si přímo přejí fotografii pro svého muže. Pak může vzniknout i něco krásného, co zachytí půvabný moment.
Když dá modelka souhlas k publikování, může její fotografie potěšit i nás ostatní. Bůh stvořil ženu. Anebo to je přímo živoucí Bohyně? Vhodná slova ať si každý najde dle svého.
A to by pro dnešek stačilo. Kochejte se. My se taky kocháme. A tvoříme. Když už tu jsme. Tvořit je totiž lepší než bořit.
