Co spojuje Karla Gotta, Jana a Káju Saudka, Ivana Mládka či Blanku Bohdanovou?

Známá jména, za nimiž se skrývají konkrétní osobnosti se svými životními příběhy. A velkým talentem a umem muzikantským či malířským. Svou tvorbu představili i v galerii Kryt v Klášterci nad Ohří, odkud můžu vyprávět.

A nejen oni, jsou mnozí ne až tak zvučných jmen, kteří tvoří fantasticky. Měla jsem tu čest se potkat jak s tvorbou, tak i osobností toho kterého autora. A dnes mám důvod k určitému bilancování, a tak poslyšte, podívejte, prociťte. Zároveň se omlouvám těm, o kterých dnes psát nebudu (snad někdy příště).

Pří přípravě výstavy obrazů Blanky Bohdanové jsem se setkala se Zuzanou Maléřovou, která má můj obdiv za povídkovou tvorbu, v níž citlivě poodkrývá životní bolavá místa lidí spjatých s hereckou profesí. Potvrzuje tak můj poznatek, že mnozí tvoří proto, aby vyléčili svou bolest. Zároveň je k tvorbě vede síla, jejíž pojmenování závisí na filozofii či víře, kterou vyznáváme. Každopádně je to mohutná životní síla. Malujeme, fotografujeme, hrajeme divadlo, píšeme a básníme zas a znova. I přes kritiku a nepochopení. Je to naše vášeň. Onu vášnivost známe dobře od Vincenta van Gogha.

Co ale prožívají současní malíři? Vášeň a zároveň velká úcta k přírodě je obsažena i ve tvorbě Blanky Bohdanové, kterou známe spíše jako herečku. Ona se ale cítí být více malířkou, tvoří i ve vysokém věku. Podívejte na obraz, který namalovala přímo pro Klášterec nad Ohří. Nebeské zvonky dávají rozeznít květům ze zámeckého parku.

Tento obraz mám moc ráda. A dnes je takový můj den vděčnosti za to, co vše už mi umění dalo. (Co ještě dá, netuším, nechám se překvapit). Srdeční záležitostí pro mě bylo také setkání s Mikolášem Axmannem. Obdivuhodné dílo a zároveň osobnost autora, který se věnuje klasické litografii. Do kamene neúnavně zaznamenává lidské příběhy. Mnohdy je to i poutník vesmírem, kdo z nás by neměl rád Malého prince.

A už tu mám současný zážitek z tvorby mě blízké. Alchymista Vladimír Kiseljov. Vytvořil vlastní výtvarný směr, ktekrý nazval synestetismem. "Svou tvorbou tvořím harmonii sfér, všejednotu, soulad a lásku," říká.

Mé obrazy vyjadřují komplexní synestetické vnímání světa - vnímám hudbu a všechny vjemy barevně a svými obrazy tedy propojuji všechny smysly diváka - barvy, filosofický význam, hudbu, pohyb, prostor a čas. Má tvorba je každodenně velmi hluboce promýšlená a prožitá autentická přímá vnitřní cesta, přetvořená do uměleckého díla, které je silné a vyzařuje pozitivní energii - a můj vhled do mechanizmů fungování světa. 

Propojuji jednotným duchem všechny smysly a vjemy do jediného proudu, který nekompromisně směřuji do nitra diváka, jehož vnímání, cítění a vědomí se snažím probudit a rozšířit.

To jsou slova z manifestu autora, který vytvořil v časové shodě s přípravou výstavy právě v galerii Kryt. Že bychom se stali součástí něčeho opravdu velkého? Kdo to umí posoudit? To jsou mé dnešní otázky. Podívejme na obrazy, třeba nám napoví. 

Zapíše se tato výstava, na které byl představen synestetismus jako nový výtvarný směr, do dějin umění? To jednou posoudí jiní. Dnes víme, že umění je součástí našich životů a to v mnoha formách.