To pravil papež František anebo lépe řečeno jeho český neoficiální mluvčí na twitteru. Nejsem křesťanka, ale jsem za tato poselství ráda. Zní lépe než prohlášení politiků. A to jsem si dávala předsevzetí o politice nepsat.
Dnes jsem se na sociální síti setkala s nebývale hloupou reakcí jedné političky. Možná chtěla být jen vtipná, ale nezdařilo se. Až mě to vyděsilo, že je toto možné. A to jsem si dávala předsevzetí, že o politice psát nebudu. Že je tu dost dalších komentátorů.
Že se budu snažit dávat právě tu naději. Že není všechno špatně, jak to vidí a šíří pesimisti. Takže: v téhle zemi je dost inteligentních lidí. Fakt. Nejsme až takoví hlupáci. Ani my ženy nejsme až tak hloupé. A když už, tak to aspoň tušíme, a držíme se v takových povoláních, na která stačíme. Měl by na to přeci být nějaký mechanismus, že se na pozice, na které nemáme, ani nedostaneme. Natož abychom se na nich udržely, když už se přihodilo.
Bože, ty to vidíš!
Dobrá, říkáš, že ve stvoření je místo i pro hlupáky. Tak snad to paní ministryni někdo poví. Snad má i nějaké poradce. I když ti asi musejí být loajální. O nutnosti loajality ve veřejné správě bych mohla něco povídat. To se mi ale teď nechce. Stačí, že tohle přejde přes mojí autocenzuru.
Chtěla jsem psát něco o naději.
Láska, víra, naděje. Přidala bych zodpovědnost a soudnost.
Naděje je vždycky. Můžeme třeba věřit v nějaký boží zásah. Anebo čistě pragmaticky v něco jiného pozemského. Třeba v inteligenci a soudnost. Nebo v demokratické mechanismy.
Věřím ve "vyšší moc" a zároveň konám. Pro jistotu, kdyby ten Bůh přeci jen nebyl. A jen my lidé, kteří se tu přeci musíme nějak srovnat. Každý na místo, na které stačí, a kde neškodí.
Díky za pozornost, potřebovala jsem se z toho trochu vypovídat.
