Velikonoce, pokaždé jinak

Velikonoce nás znervózňují. Ostatně – Vánoce také, ale Velikonoce více. Oba sváteční časy jsou tady s námi více než tisíc let a v jistém smysl ještě déle, ale stejně má tato společnost problém se s tím nějak vyrovnat.

Někdy se zdá, že je to spíš stres než svátky…

I když – vlastně se trochu těším na pokřik feministek, že mlácení děvčat pomlázkou je přežitek. Pravidelně se objevuje poslední dvě desítky let, takže i letos s jistotou můžeme očekávat na hlavních serverech hluboké rozbory, jak vynucování vajec násilím kazí společnost. Je to něco jako česká učitelka sežrána žralokem na Jadranu – oblíbená kachna novinářské okurkové sezóny za první republiky. Nebo Pták Noh znovu nad Kunštátem, na což s láskou vzpomínal básník Jan Skácel. Takže i letos budou pomlázkové „orgie“ určitě důvodem k vodotrysku feministického děsu. A diskuse pod každý článkem nabydou olbřímích rozměrů se stonásobkem příspěvků oproti takovým drobnostem, jako je třeba státní rozpočet nebo nový školský zákon.

Druhý pohled nejlépe shrnuje znovu pravidelná policejní mobilizace před Velikonocemi. Tři tisíce žen a mužů v uniformách nastoupí na české silnice s úkolem polapat opilé řidiče před tím, než někoho nabourají. Ano, pro mnohé z nefemistické ateistické části společnosti jsou Velikonoce příležitostí k jídlu a pití, takový vítaný mejdan v průběhu roku, kdy se dá kocovina druhý den vyležet a ne přetrpět v práci. 

Třetí pohled je vtělen do horečnaté snahy prodejců zahradní techniky urvat před Velikonocemi co největší tržby. Protože tohle je skutečný start zahrádkářské sezóny. Jde se sekat, okopávat, stříhat, řezat a vůbec vylepšovat. Místo otevírání studánek máme otevírání chat a chalup. Na tom – samozřejmě – není vůbec nic špatného a já sama jsem zahrádkářský nadšenec.

Asi v největším klidu tak prožijí svátky naši věřící křesťanští spoluobčané, kteří si (minimálně někteří) po minulých čtyřicet dnů něco odříkali. Ve čtvrtek prožijí s Ježíšem Kristem Poslední večeři a Jidášovu zradu v zahradě Getsemanské, v pátek pak jeho ukřižování a během sobotní noci vzkříšení, aby pak vstoupili v neděli na Hod Boží velikonoční do nového období.

Opravdu nehodlám nějak nábožensky agitovat, skutečně nikoliv – ale třeba bychom si z toho mohli také občas něco vzít i my ostatní. Feministky například poučení, že nechat ostatní v klidu žít má něco do sebe. Jistě je třeba vzdorovat zlu, ale bylo by fajn mít pro to zlo nějaké rozumné měřítko, protože jinak se vzdorování zlu mění ve vnucování vlastního názoru ostatním. Jedlíci a pijáci by mohli zapřemýšlet o střídmosti a o tom, že možná není všechna krása světa schována ve zkonzumovaném množství jídla a pití. Zahrádkáři by si možná mezi řezáním polámaných větví najít chvíli na zastavení a poděkování (komu, to je již vcelku jedno) za to, že tu máme znovuzrození, že i když se pořád něčeho bojíme, tak žijeme v zemi, kde je vlastně bezpečno a kde se máme (povětšinou) vcelku dobře. A že není vždycky potřeba mít lepší sekačku než soused.

Tedy, moji milí a vážení, přeji nám všem, abychom si Velikonoce užili, jak nejlépe umíme a aby pro nás byly časem spíše poklidným, než hektickým, mírným, než obhroublým a raději radostným než časem bolavých hlav. K čemuž křesťanům dopomáhej Bůh a my ostatní si k tomu dopomozme sami.