Silní bez násilí

Přelom léta a podzimu je docela horký a média přinášejí každý den zprávy o nových a nových aktech násilí. Veřejnost je značně nervózní a ovzduší je plné radikálních řešení. Po dlouhých desetiletích strávených v zemi, kde se neválčí ani proti sobě nestojí ozbrojené gangy, si možná neuvědomujeme, že násilí plodí zase jen násilí a kolotoč různých křivd a msty se zastavuje jen těžko. Je tedy na místě zeptat se, zda neexistují i jiné cesty, jak situaci zase uklidnit. A ony existují!

Do představení Streetlight se pokaždé zapojují včichni žáci druhého stupně.genrosso.com

Jenom málokdo se rodí s násilnickými či kriminálními sklony. U většiny lidí rozhoduje o jejich životní dráze výchova (nebo také „nevýchova“), škola a pozitivní, nebo naopak negativní životní vzory a zkušenosti. Co však dělat v případě, že výchova mladého člověka selhává a škole se ne a nedaří napravit chyby rodičů?

Velmi neotřelý způsob zažilo nedávno hned několik českých základních škol, kde proběhl projekt Silní bez násilí. O co jde? Italská hudební skupina Gen Rosso složená z hudebníků mnoha zemí (Itálie, Polsko, Brazílie a další) cestuje po světě s muzikálem Streetlight. Vypráví příběh chlapce z pouličního gangu, který se rozhoduje mezi láskou nenávistí, spravedlností a násilím. Nečekejte však slaďák – je to příběh bez happy endu, neboť jeho hrdina na konci umírá.

Členové skupiny téma dobře znají – mnozí z nich mají za sebou velmi divokou minulost, někteří měli zkušenost s životem v pouličním gangu i s drogami. Dokázali ovšem najít osvobozující cestu, kterou se nyní snaží ukázat mladým lidem po celém světě. Svůj muzikál plný tanečních a pěveckých čísel nastudují a produkují přímo ve škole, jejíž žáci nejsou pasivními diváky, ale přímo aktéry. Sami žáci se tak účastní něčeho, co má smysl a za čím zůstávají nejen krásné vzpomínky, ale i poznání. A vidí, že mohou dát svému životu i jiný směr.

Už slyším hlasy lidí domnívajících se, že zde opět budujeme nějakou Potěmkinovu vesnici a že si členové skupiny určitě vybírají jenom ty školy, kde je nastudování takového díla možné a kde žádné problémy nejsou. Omyl, přátelé. Je to právě naopak.

Členové skupiny si záměrně vybírají problémové školy. Jsou to právě jejich žáci, které tito umělci pozvou do rolí zpěváků, tanečníků, osvětlovačů či zvukařů. A nejde o nějaký selektivní výběr – projektu se totiž účastní všichni žáci druhého stupně. Stále pochybujete?  Říkáte si: „No to bych chtěl vidět“? Prosím, beze všeho: http://www.youtube.com/watch?v=7CbONZua9i0

Tento videoklip pochází z projektu realizovaného na ZŠ Máj v Českých Budějovicích, který jsem měla tu čest osobně sledovat. Bylo úžasné vidět, jak najednou všichni pracují pro společný úspěch, jak hlídají, zda všichni plní své úkoly či jak sami přicházejí s nápady. Pravda, první den byl trochu rozpačitý, ale pak jsem se jenom divila, co všechny (a zdůrazňuji všechny) děti dovedou.

Myslím že, tohle je ta cesta. Anebo jedna z mnoha cest, jak otevřeně hovořit o násilí, intoleranci a hlavně o jejich důsledcích. Dokázat dětem, že dovedou strašně moc, ale musí ze sebe také něco vydat. Samozřejmě je musí vést tým nadšených kantorů či jiných dospěláků. A najde­-li tato země odvahu k tomu, aby zde proběhlo mnoho takových či podobných projektů, ubude problémů na Šluknovsku a jinde. Všichni přece touží mít úspěch a radovat se z něj, aniž by ho měřili jen závratnou výší bankovního konta. Všichni si zaslouží mít šanci, aby mohli žít a poučit se ze svých chyb. Všichni bez rozdílu.