Rok dobrých zpráv

Psát optimistické blogy není v módě – většina autorů se vyžívá v temných vizích děsivé budoucnosti. Vydám se proti proudu a jediná špatná zpráva, kterou mám pro učitele a školou povinné, je: Prázdniny utekly jako voda.

Jinak to vidím na opravdu dobrý rok.

Poprvé se učitelům zvyšují platy hned od začátku školního roku a podmínky na celé další období jsou jasné. Což je férové uspořádání vztahů. Dlouhodobý tlak na ministra financí (kterému se do otevření státní kapsy opravdu vůbec nechtělo) vedl k tomu, že mzda českých učitelů se zvýší o osm procent, tarifní plat pak o šest procent. Reálný příklad: začínající učitelé s praxí do 6 let  v 11. či 12. platové třídě si polepší cca o 1300 Kč, déle sloužící pedagogové pak o zhruba 1500 – 1600 korun. Zvýší se i platy učitelkám mateřských škol či asistentům pedagoga a nepedagogickým pracovníkům školství. Ano, ví – není to tolik, kolik si vymohli třeba zaměstnanci automobilky Hyundai. Těm bude přidáno deset procent, ale pořád je to opravdu pěkný úspěch. A pokud se někdo chce ptát, proč tento stát není schopen zaplatit opravdu dobře lidi, kteří se starají o budoucnost národa, pak správná adresa je Letenská ulice 15. Tam sídlí Andrej Babiš (i když možná piště spíše na adresu Pyšelská 2 do Agrofertu).

Druhá dobrá zpráva je, že s inkluzí je to přesně tak, jak od počátku tvrdili autoři projektu. Totiž, že to nebude služba pro tisíce nebo desítky tisíc dětí, ale pro několik stovek těch, co tento systém opravdu využijí a pro které bude velmi vhodný. Poslední údaje říkají, že se zapojilo 243 dětí, kterým nové podmínky umožní integraci do běžného školního systému. Velká politická bublina, na jejímž nafukování se podíleli lidé s různorodými ambicemi, tedy splaskla. Je skvělé, že ona skupina obětavců, kteří dokázali ustát onen mnohdy naprosto nevybíravý a lidsky odporný politický tlak směřující ke zrušení inkluze, situaci ustála. Dobrá věc se vydala do světa a přinese sice drobné, ale další z mnoha zlepšení českého pedagogického prostředí.

Na tom je vidět, jak těžkou pozici mají ti, kdo v této zemi nechtějí jenom bořit a získávat politické body, ale kdo postupně a skoro po neviditelných krocích budují něco lepšího, než co máme. Na každé zlepšení se vrhne stále stejná skupina křiklounů, kterým nejde vůbec o věc nebo o děti a jejich šanci získat lepší startovní čáru, ale jenom a pouze o sebe a o vlastní popularitu. Předpokládám, že lidsky hnusné heslo „STOP škodlivé inkluzi“ provázené tvrzením, že jde o „plošné direktivní opatření“ umře konečně na úbytě. Nikdy nebyl projekt inkluze koncipován jako plošný, nikdy nebyl krokem ke zrušení speciálního školství, nikdy nebyl připravován jako prostředek k úspoře peněz, které by byly vyvedeny ze školství jinam. Všechna tahle tvrzení opakovaly v bulváru mnohé „osobnosti“. Často tak zvaní „experti“ – kteří obvykle o školství zhola nic nevěděli nebo věděli, ale prostě lhali k vlastnímu prospěchu.

Během tohoto školního roku bude také dopracována reforma financování regionálního školství. Má dva cíle. Za prvé zlepšit celkové finanční poměry ve školství. Jenže to také znamená racionalizovat rozdělování peněz, což někdy může být i bolestivé. Především jde ale o to umožnit za rozumných podmínek fungování i menších škol, snížit tlak na koncentraci školství do „továren“. Už se objevily a jistě se ještě zjeví celé zástupy „povolaných“, kteří si i tohle téma vyberou jako něco, co jim může pomoci v jejich nekonečné touze být stále „na vrcholku politické vlny“. Až někteří lidé budou skandovat v bulváru svoje nová hesla (třeba, že nový model nahrává spekulantům), měla by si veřejnost připomenout, že ve stejných novinách ti stejní „politici“ strašili s tisícovkami a desítkami tisíc dětí, které „kvůli inkluzi budou brzdit vzdělávání těch nadaných“.

Ani v tomto školním roce nedokážeme spasit svět. Ani tentokrát nedojde na zázraky. Nepřidáme učitelům sto procent k platu – i když není sporu, že by si to zasloužili jako první v řadě. Ale stejně to vypadá na dobrý rok pro školství.