Občas člověk pocítí bezmoc. Možná to znáte. Máte v ruce pět výzkumů, pět odborných studií, které se shodují. Proti vám stojí „kdosi“ a řekne: „Je to jinak“. A výsledek? „Názor proti názoru. Bůh suď, jak to ve skutečnosti je."
Tak přesně jsem se cítila před několika dny v televizní debatě. Mám na stolku papír s výsledky jedné z řady studií. Na tom papíru jsou jasná čísla: Podle nich trpělo v roce 2013 nadváhou 25 dětí ze sta, obezitou čtrnáct dětí ze sta a monstrózní obezitou čtyři děti ze sta. A že za zhruba deset let se tento počet zdvojnásobil!
A pak pronese Miroslav Koberna, z Potravinářské komory ČR: „My z posledních výzkumů víme, že obezita se žádná nešíří, není žádná epidemie, že nám 6 let nebo 7 let dětská obezita klesá nebo stagnuje.“ To je strašná bezmoc – vědecké studie říkají, že počet dětí s nadváhou se mezi dvěma desetiletími téměř zdvojnásobil, ale člověk, který reprezentuje české výrobce a měl by se nad tímto alarmujícím faktem přinejmenším zamyslet, prostě s úsměvem popře nos mezi očima.
Další příklad.
Na stejném stolku mám data o obsahu cukru ve výrobcích, o kterých jejich producenti v reklamách tvrdí, že jsou „zdravé“ a že jsou „to nejlepší pro děti“. Namátkou opravdu oblíbený krém na mléčném základu. A tam jasně vidím, že v jednom balení necelých 90 gramů je skoro 14 gramů cukru. To jsou asi dvě a půl vrchovaté kávové lžičky cukru krystal. A vida. Tady mám jedno konkrétní ochucené mléko – ve čtvrtlitru je skoro pět kávových lžiček cukru. Co na to slyším za odpověď? A to od ředitele gymnázia v Ústí nad Labem Alfréda Dytrta: „Ale já si myslím, že jogurt s marmeládou normálně přece si ty děti můžou koupit a sníst ho. Abychom to tady řešili, jestli tam ta marmeláda má být nebo nemá být, tomu se směju i já.“ No, pan ředitel se možná směje, ale některé takové ochucené „jogurty“ mají ve sto gramech výrobku více než tři kávové lžičky cukru. Ano – dvacet gramů cukru na 100 gramů „jogurtu“.
A na to říkám: „Ale pozor, je spousta výrobků, které odpovídají zdravé dětské výživě a pamlsková vyhláška (o té je řeč) je nezakazuje.“ Vím to z jednoduchého důvodu. Mám z jistého prodejního řetězce seznam více než 180 výrobků, které plně a zcela odpovídají této vyhlášce. Jsou tam mimo jiné ochucené jogurty, jsou tam ochucené tvarohy, různá mléka, sýry, ovocné tyčinky, masné výrobky… A co se nedozvím od místopředsedkyně TOP09 a „dětské lékařky“ Jany Chalánkové? Že to je jedno, protože když zakazujeme prodávat dětem v prostorách škol cukr maskovaný jako jogurt, tak omezujeme práva rodičů a ředitelů škol. Bingo!
Opravdu mne někdy některé názory nadzvednou. Třeba takový Mikuláš Pecka, předseda studentského parlamentu Gymnázia Na Vítězné pláni, to opravdu rozseknul: „Já bych chtěl říct, že tady trošku ztrácíme pojem demokracie v tomhle státu.“ Takže tím, že v prostorách škol, tedy v prostorách zařízení, která jsou financována z veřejných peněz a jejichž posláním je vzdělávání (mimo jiné i vzdělávání o zdravé výživě), zakážeme prodej takových demokratických výdobytků, jako jsou chipsy, limonády, ice-tea, bagety s bůčkem a majonézou, se dostáváme na úroveň obyčejné tyranie? Tak to tedy panu předsedovi díky za poučení o tom, jak má ta demokracie vypadat.
Jedna věc je zajímavá. Jak pamlsková vyhláška sjednotila roztodivné politické a lobbistické skupiny a posadila na jednu loď představitele potravinářského průmyslu (mezi kterými je mnoho těch, co dobré a zdravé potraviny na náš trh bez problémů dodávají) s politiky TOP09, ODS a samozřejmě KDU-ČSL. A namísto seriózní debaty a hledání aspoň dílčích dobrých řešení zarputile křičí, že všechno je vlastně v pořádku a je nutno vrátit se ke starým pořádkům.
Při dobré vůli, by se však dal najít dobrý kompromis, který by přinesl to nejzásadnější – zdravou svačinu pro děti a omezení nárůstu dětské obezity, o které snad (probůh!) většina nepochybuje, že to není pozitivní fakt. Jak prosté. Namísto toho se hledá tisíc důvodů, proč to nejde. No, neviditelná ruka trhu, by snad mohla být přemožena neviditelnou sílou rozumu. Aspoň doufám…
Pro pořádek přidám několik odkazů na příslušné studie o obezitě, aby bylo jasné, jak je to s tím „stagnováním“:
ZDE je možné si přečíst například toto hodnocení: „Mezi sedmiletými dětmi bylo v roce 1951 pouze 1,7 procenta dívek a chlapců obézních, v roce 1991 trpělo obezitou 4,1 procenta chlapců a 3,5 procenta dívek a v roce 2001 to již bylo 8,3 procenta chlapců a 6,9 procenta dívek. Již mezi dvou - až pětiletými dětmi je dnes (rok 2001) přibližně pět procent chlapců i dívek obézních.“ Tady vidíme růst mezi lety 1951 – 1991 a 2001 a to na základě antropologických výzkumů zahrnujících v podstatě celou příslušnou populaci.
Bohužel v roce 2011 se již tento výzkum neuskutečnil. Ale existují novější práce na toto téma, ZDE jsou k dispozici výsledky Caterpillar Research 2013, kde se třeba dočteme: „Výskyt dětské obezity v ČR překonal pesimistické předpoklady z osmdesátých let minulého století. Během prvé fáze epidemie obezity došlo k dvojnásobnému nárůstu nadváhy v rámci celého populačního spektra a v dětské populaci k čtyřnásobení počtu obézních dětí. Spojení infekční terminologie s komunitním onemocněním není náhodné pro rychlost nárůstu výskytu a především pro morbiditu a mortalitu, která v tomto století převyšuje všechna infekční onemocnění dohromady. V současné době trpí nadváhou každé 4. dítě, obezitou každé 7. a monstrózní obezitou 4 ze sta dětí. V České republice je tak okolo 154 000 dětí do 16 let s obezitou, z toho 85 000 dětí s komplexními metabolickými změnami a 34 000 s extrémní obezitou.“
Jinými slovy: Mezi lety 2001 a 2013 došlo znovu ke zvýšení nadváhy a obezity u dětí ve věku "starší školní" na téměř dvojnásobek!
