Omyl "politologů" o kormidelnícich a idejích

Sjezd ČSSD přinesl zajímavý fenomén. Stejně, jako jsou u nás statisíce fotbalových a hokejových trenéru, objevily se tisíce politologů. A ti všichni tvrdí, že když delegáti sjezdu nevyměnili vedení strany, projede ČSSD volby.

A že do roka a do dne skončí na „smetišti dějin“.

Neskončí. Neříkám, že sociální demokracie je „věčná“ - věčné jsou jenom Slávie a Sparta, a ještě Dynamo České Budějovice, že ano. Ale ČSSD je ideová strana, která nepřichází a neodchází s jedním člověkem nebo s jedním předsednictvem. Jde jí o trendy, ne o okamžité politické body.

Třeba zvyšování minimální mzdy vnímáme jako způsob tlaku na celkovou mzdovou úroveň. Když zároveň s tím zvyšujeme mzdy ve státním sektoru, nutíme tím nepřímo i soukromé firmy k tomu, aby i ony zvedly platy svým zaměstnancům. V době, kdy firmám rostou zisky, dojde ke spravedlivějšímu přerozdělení. Ano, vlastníci dostanou o trochu méně, ale podíl na lepších výkonech dostanou také ti, kdo přiložili ruku k dílu – zaměstnanci.

Uvedu konkrétní příklad. Dlouhé roky využíval soukromý sektor jako líheň talentů naše učitele. Kvalitní absolventi pedagogických fakult nacházeli velmi dobrá místa v bankovnictví, v průmyslu, ve službách, prostě všude možně. To není výtka, jen konstatování – učit nešla ani polovina z kvalitních studentů těchto škol. Proč? Měli všeobecné vzdělání na vysoké úrovni, přiměřené specifické vzdělání, dobrou jazykovou průpravu. A soukromý sektor soutěžil s nízkou mzdovou úrovní ve školství.

To se ale nyní začalo měnit a máme šanci, že v roce 2020 bude průměrná mzda ve školství cca na úrovni 130 procent běžné mzdy v zemi. Zatím to je spočítané na zhruba 43 000 korun.

To nespadlo z nebe, to je výsledek konkrétní práce a prosazení konkrétních myšlenek. Nebo jiný příklad – nedávno řetězec Lidl oznámil, že nástupní plat pro svoje zaměstnance zvýšil na 23 tisíc korun. To není náhoda ani lidumilství řetězce, je to nutnost daná souběhem tlaku na minimální mzdu, růstem mezd ve státním sektoru a výsledkem úspěšné hospodářské politiky země včetně nízké nezaměstnanosti.

Není to zásluha jednoho muže nebo jedné ženy, a dokonce ani jedné strany, ale je to výsledek toho, že významná část lidí v zemi se rozhodla, že chce myšlenku vyšších platů prosadit. Že je důležitá vyváženost mezi zájmem podnikatelů a jejich zaměstnanců, že lidé chtějí mít větší příjmy i jistoty v míře, která nepodkopává prosperitu a hospodářský růst.

Řadu komentátorů přivádí k nepříčetnosti, když se sociální demokracie hlásí k tomu, že je stranou „levicovou“ v onom tradičním dělení na pravici a levici. A kladou „to za vinu“ lidem v čele strany. Je to hluboký omyl a velká naivita. Sociální demokracie je ideová strana, má program, který je 140 let postavený pořád na tom stejném.

Ano, modernizuje se tak, jak se vyvíjí náš svět. Ale základní princip, že jde o stranu „lidí práce“, zůstává stejný. Bez ohledu na to, kdo zrovna točí jejím kormidlem.