Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, město Kocourkov. A v tom městě vám jednou jmenovali pana Josefa Dobošku co nového konšela pro školní škamny, an také mezi jiným kantorům nařizoval, co mají učit. V Kocourkově měli totiž školy tři a bylo nad slunce jasné, že si každá nemohla učit, co jí se zlíbilo – tak to říkal pan Josef. Mudroval, mudroval, až přišel na nápad, že vymyslí – přímo hlavou – něco, co podle něho dá věci konečně do „pořádku“.
Arciť, v Kocourkově už jednou osnovy měli – a docela dlouho. Napsali je kdysi po vzoru jiných měst a velice dobře fungovaly. Ale jednou, když pan Josef ještě dělal drábova pomocníka, přišel konšel Konvalinka s tím, že je zruší…
„Podívejte, sousedé,“ pravil tehdy na sněmu městské rady, „doba se změnila a je čas, abychom těm našim pánům ředitelům věřili. Ať si učí, jak jim zobák narostl – školy budou mezi sebou soutěžit, která má nejchytřejší dítka, a budete koukat, kam to za pár let dopracujeme!“
„Já vám nevím, pane radní,“ namítl druhý konšel, kožišník Polášek, „přece nemůžeme ty školy nechat učit, jak jim zobák narostl. Tam má pan řídící rád počty a plave v dějepravě, onde zas učí dějepravu a neholduje počtům, takže jedny dětičky budou slabé v dějepravě, a druhé v počítání! A co když se nějaké to dítko přestěhuje a začne chodit do jiné školy?“
„Ale sousede,“ zvolal pan konšel Konvalinka, „mají to tak v Emérice a co mají v Emérice, o tom se nediskutuje!“
A tak v Kocourkově zrušili školní osnovy, protože to mají v Emérice. Arciť, tak jednoduché to nebylo – páni radní museli nejdřív poslat fiákr, aby objel školy a posbíral osnovy, a taky museli zavolat emeritního tajného radu až z Emériky, aby ředitelům a kantorům vysvětlil, kterak se vlastně učí bez osnov. Pan emeritní rada si přitom řekl o tolik peněz, až radní mincmistr zaúpěl. A kantoři dlouho po nocích psali nové rámcové studijní plány – na ty byl pan mincmistr škrt, ale stejně to stálo hezkých pár zlaťáků.
Ale co se nestalo – každá škola začala učit jinak, tam holdovali gramatice, onde počtům, a vznikly slušné zmatky. A co horšího – Kocourkovští žáci si ve srovnání s ostatními městy nejvíce pohoršili ve znalostech. Že byla vzdělanější dítka ve Zvonokosech nebo Nedožerech, to se dalo pochopit, tak to bylo už dlouho, ale najednou vám měli lepší školy i leckde v Tramtárii.
A do toho přišel konšel Josef Doboška a začal se tím důkladně zabývat. Arciť, nedostal se k tomu hned – jednak chtěl všechno změnit z gruntu, jednak měl nějaké problémy s opisováním, ale asi po dvou letech si zavolal ředitele škol a řekl:
„Pánové, takhle to dál nejde, musím vám zavést standardy výuky.“
„To je dobrá zpráva,“ pokýval hlavou nejstarší řídící, „vyndáte ze sklepa ty osnovy, co nechal konšel Konvalinka odvézt, a vrátíte nám je. A my zase začneme učit podle nich.“
„Ale kdeže,“ zavrtěl hlavou Josef Doboška, „staré osnovy jsme zamkli na dva západy a už se k nim nebudeme vracet. To, co chci zavést, se jmenuje standardy výuky – to je eméricky, víte. Ale nejdřív musí přijet mudrci z ciziny – pan mincmistr mi na ně dá nějaké peníze, a ti nám poradí, jak takové standardy vlastně vypadají. Ale úplně ze všeho nejdřív ty vaše žáčky pěkně otestujeme, co jste je vlastně naučili – pan mincmistr už mi na to dal 494 tisíc kop zlaťáků. A až ty výsledky budeme mít, můžeme se s těmi mudrci začít radit o standardech. Vydržte tak dva roky až pět let, a bude je mít.“
„Ale jak máme učit do té doby?“ zeptal se druhý řídící.
„No, pánové, to je na vás,“ rozloučil se konšel Josef a odešel.
A to je příběh, jak v městě Kocourkově osnovy nejprve zrušili, pak zjistili, že to bez nich nejde, a namísto aby je zase vrátili, vymysleli po kocourkovsku – standardy.
Více k tématu: http://www.novinky.cz/domaci/249040-ruseni-a-obnovovani-skolnich-osnov-stoji-danove-poplatniky-stamiliony.html
PS: Původně jsem chtěla napsat poněkud věcnější článek, podložený argumenty, který navíc navrhuje konkrétní řešení. Nicméně s panem ministrem Dobešem se věcně diskutovat nedá, cizím argumentům nenaslouchá a o konkrétní řešení, která mu nabízí opozice či odborníci, zájem nemá. Tak proč metat hrách na zeď…
PPS: V USA školní osnovy skutečně nejsou a každá škola může de facto vyučovat, co uzná za vhodné. Jsou-li nějaké nesrovnalosti, řeší to americká obdoba naší školní inspekce, která ovšem není federální, ale každý stát má svoji. Americký vzdělávací model vychází z britského vzoru a je tolik odlišný od našeho, že ani nelze příliš hovořit o nějakém „základním školství v USA“. Sami Američané s ním však spokojeni příliš nejsou a již v 90. letech byly snahy o jeho zásadní reformu, která by jej sjednotila mj. tak, že by zavedla nějakou obdobu osnov. V článku se o něm zmiňuji proto, že mne názory, abychom bezmyšlenkovitě přejímali v oblasti školství postupy ze zahraničí, již delší dobu značně iritují.
