Expremiérův glanc

Co naplat – času zkrátka neporučíme a tak už nějakou dobu patřím ke střední generaci se všemi výhodami i nevýhodami, které to obnáší. Na jednu stranu to přináší zkušenosti a nadhled, na stranu druhou se člověk stává konzervativnějším, protože se mnohé naše postoje formovaly v dobách, kdy všechno bylo tak trochu jiné. Tak například rozchod či dokonce rozvod manželství… Na rozdíl od svých rodičů či ještě spíše prarodičů jej naše generace sice nechápe jako tragickou a stigmatizující událost, ale zároveň ani „bohémsky“ jako pohodovou, běžnou součást života. Kdybych měla přitom shrnout svůj přístup k rozvodu jednou větou, řekla bych „hlavní je neztratit glanc“.

Že mi nerozumíte? Nedivím se – slovo glanc se nám začíná ze slovníku povážlivě vytrácet. Je to do češtiny jedním slovem nepřeložitelný termín z dob C. a K. monarchie, který do sebe zahrnuje vše, co dělá gentlemana gentlemanem a dámu dámou.

Neztratit glanc při rozvodovém řízení třeba znamená neprat špinavé prádlo na veřejnosti, nepoužívat děti jako rukojmí a po klidném a rozumném majetkovém vyrovnání se rozejít jako přátelé. Mnohdy je to těžké, ale oba hlavní aktéři nesmí ani na vteřinu zapomenout na to, že nejsou na světě sami. A že jejich dětem způsobí i „pohodový“ rozvod občas docela vážné trauma na duši.

Divíte se, proč o takto osobním tématu píšu? Je to prosté. V horních patrech naší politiky totiž názorně předvádějí, jak vypadá nejen naprostá ztráta „glancu“, ale i elementární lidské slušnosti.

Nevadí mi, že se premiér rozvádí – jakkoliv fakt, že naši premiéři (bez ohledu na stranickou příslušnost) jako na běžícím pásu opouštějí své životní družky, ve mně vyvolává nějaký dojem o zralosti těch pánů. Ale to není podstatné.

Vadí mi ovšem, že se premiér snížil k něčemu tak ubohému, jako je šmírování své ženy – to je lidské selhání non plus ultra. Vypovídá to o vnitřní nejistotě, nedůvěřivosti a mnohých dalších nelichotivých vlastnostech člověka, který stál včele vlády.

Abychom si v tomto bodě rozuměli – neodsuzuji lidi, jejichž životní protějšek se začne chovat divně, oni pojmou podezření, že jim do vztahu vstoupil někdo třetí, a začnou po tom pátrat. Třeba klidně za pomoci privátního očka. Taková občas ta naše „soukromá dramata“ bývají.

Tady to bylo ale právě naopak! Vždyť tím, kdo se choval zcela nestandardně, byl právě expremiér-slídil. Nedovedu si přitom příliš představit, jak bych v kůži paní Nečasové snášela spekulace (a ony to od určité fáze nebyly spekulace, ono to bylo spíše veřejné tajemství) o vztahu svého muže se sekretářkou. Nasazení vojenské rozvědky mělo vinu Petra Nečase, kterou zvláště v letošním roce viděl i slepý, nejspíš rozmělnit. Proč? To ví nejspíš jen pan premiér – jestli chtěl svoje chování omlouvat nějakým pokleskem své paní před svými dětmi, nebo třeba jen před svým svědomím. Z tohoto hlediska je jedno, kdo fakticky sledování objednal, jestli paní Nagyová, nebo bývalý premiér

Ať tak či tak, Petr Nečas v mých očích naprosto pozbyl respektu. A takový to je „slušňák s brýlemi“. Pravdu měla moje moudrá babička, která říkala, že je někdy lepší si na takové „hodné hochy“ dávat pozor…  

Zajisté jste si všimli, že neposuzuji právní a trestní aspekt věci. Nemohu to dělat, a ani si na to netroufám. Předpokládám však, že bude adekvátní nemorálnosti takového chování. Protože tak fatální rezignace na základní slušnost – glanc - nesmí procházet nikomu. Ani premiérovi.