Sportbyznis

 Politici se k němu modlí jako ke zlatému teleti a nešetří penězi z veřejných rozpočtů. A jsou za to voliči chváleni a opětovně voleni. O čem je řeč ? O sportbnyznisu, který se eufemisticky nazývá vrcholovým sportem.

Již v roce 1912 americký sociolog Thorstein napsal : „Provozování sportovní činnosti musí z podstaty věci přispívat k plnějšímu rozvoji sklonu podvádět a čím běžnější je ve společnosti kořistnický temperament, který lidi ponouká ke sportům, tím běžnější budou u jednotlivců i skupin také nekalé machinace a bezohledné přezírání zájmů jiných.“

Český lékař Jan Hnízdil autor publikace Doping aneb zákulisí vrcholového sportu, zase říká o sportbyznisu v rozhovoru pro Českou pozici : „Léta jsem se v něm pohyboval, věnoval se dopingu. Problém je, že v naprosté většině sportovních disciplín už bylo dosaženo limitů lidských možností, stovku už rychleji běhat nemůžou, tělo na to nemá. Jenže společnost si ty výkony neustále žádá a na sportovce je vyvíjen obrovský tlak. Aby uspokojili poptávku, nemohou jinak než za cenu sebezničení nebo dopingu. Doping není skvrna na vrcholovém sportu, je jeho základem. Bez dopingu nemůže existovat vrcholový sport. Společnost si musí vybrat: buď chce sport čistý, bez dopingu, ale pak už nebude vrcholový. Anebo chce vrcholový sport, ale pak se bude muset smířit s dopingem. Doping je motorem, základem dosahování špičkových výkonů. S korupcí je to stejné: ekonomický růst už není přirozeným způsobem možný. Planetární energetické zdroje docházejí, stejně jako docházejí síly sportovcům. Další ekonomický růst je možný jen za cenu ničení planety a korupce. Pokud byste ji chtěl vymýtit, musíte zrušit systém.

V Česku (a zejména v Brně) se celkem úspěšně vytváří názor, že sport je v podstatě  charita a je třeba do něj z veřejných rozpočtů nalít co nejvíc peněz. Dalo by se to pochopit při podpoře veřejných sportovišť a podpoře sportu mládeže. U sportbyznisu, už je to vysloveně nemravné. Statutární město Brno podporuje nemalými penězi právě sportbyznis. Ročně přes 20 milionů korun. V tom nejsou ale peníze na opravu stadionů a  ještě další nepřímé platby za škody způsobené opilými fanoušky během zápasu a po něm (těžko vyčíslitelná suma) a také peníze, které je třeba věnovat na udržování veřejného pořádku při sportbyznysových akcích (například ligových zápasech). Městská police vyčíslila vícenáklady na sportovní akce ročně na tři milony korun. Do toho nejsou započteny náklady Policie ČR , která věnovala na pořádkovou službu při sportovních akcích podobnou sumu.

Pro finanční podporu vrcholového sportu se často se užívá různých argumentací jako například: mládež potřebuje vzory, aby se podle nich mohla řídit. Proto je údajně sportbyznis nedílnou součástí celkového sportu. V opačném případě se mládež vrhne na drogy. Praxe je ve skutečnosti ale jiná - hvězdy sportbyznisu se nechávají kupovat jednotlivými kluby za nehorázné peníze, tajně dopují, ale vše popírají (= lžou), často přecházejí na různé drogy: alkohol, nikotin a další. Celý sportbyznis je prolezlý korupcí, na které se hvězdy často i osobně podílejí.

Jiný, často uváděný důvod je, že město, resp. stát se díky vrcholovým sportovcům stává známým v celém světě. To je jistě pravda, pokud to není díky dopingovým aférám, a nebo rekordním částkám za přestup hráčů. Takovou slávu bych si troufl označit za poněkud pochybnou.

Jako zástupce určité menšiny občanů bych chtěl říci, že peníze věnované na podporu sportu v Brně jsou nesmyslně vysoké, podpora sportbyznisu z rozpočtu města je zbytečná, už proto, že díky reklamě a sponzoringu si toto podnikání dokáže vydělat na sebe samo. Tyto peníze by měly být spíše použity na veřejné prospěšné akce jako je zkvalitňování životního prostředí a podporu občanské společnosti.