Příroda nedává provize

Nový ředitel NP Šumava Jan Stráský uvedl (v Právu): „Musíme se zamyslet nad krizovým plánem, který po určitou dobu a na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně přírody a bude vycházet z lesního zákona a z obrany proti kůrovci, která je obsažena v lesním zákoně.“

Na Šumavě se schyluje k novému střetu. Ředitel NP je skutečně obdivuhodný v tom, jak dokonale ignoruje všechny vědecké poznatky, které získalo MŽP, Akademie věd ČR, četné vysoké školy,

Národní park Bavorský les nebo i samotný NP Šumava. Ještě úžasnější je v tom, že jako ředitel vrcholné instituce ochrany přírody velí k porušování zákonů, za jejichž dodržování je placen. Přestavte si hypotetického ředitele Národního muzea, který řekne: „Musíme se zamyslet nad krizovým plánem, který po určitou dobu a na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a bude vycházet ze zákona o ochraně veřejného zdraví a všechny oplesnivělé sbírkové předměty spálíme.“ Pro takového člověka už by jel Chocholoušek. Stráský však dál poskytuje rozhovory pro novináře. Jak to? Korupce?

Přesto v zásadě nevěřím tomu, že by tam byl dosazen těžařskou lobby, aby umožnil kácení. To by se choval asi jinak, skrytěji, rafinovaněji. Jeho frontální útok se podobá přípravě na Armagedon. Buď zvítězí síly dobra (pan Stráský a jeho rytíři v zářivé zbroji), a nebo síly temna (kůrovec a jím ovládaní skřeti v podobě nevládních organizací). Média se těší, že konečně něco přijde, zatím to totiž nemá grády. Jan Miessler o tom píše:

„Ekologové se nám mezitím kamsi vytratili, kromě několika malebných demonstrací před pražskými ministerstvy už hlavním médiím moc nestojí za zmínku. Do rozmáhajících se machiavelistických her totiž vůbec nezapadají — tedy až na výjimky…. Ale vlastně je to od redakcí hezké: ekologové pořád ještě zůstávají skupinou lidí, jejichž páteř něco znamená. Zároveň je ale opravdu, ale opravdu ošklivé, že převládá — zejména mezi bloggery a internetovými diskutanty — potřeba ekology nějak machiavelisticky zaškatulkovat: buďto jako perfidní svatoušky, placené zahraničními centrálami, nebo jako iracionální škůdce, kteří by nám chtěli omezovat naše svobody. Podivuhodné na tom všem je, že za celých dvacet let se médiím žádného skutečně zkorumpovaného ekologa předhodit obecenstvu nepodařilo. Možná je to ale tím, že ekologové přešli na nějakou apgrejdovanou verzi machiavelismu a chytře vyčkávají za bukem, až se všichni ostatní navzájem natolik ušpiní, aby pak jako „poslední čistí“ mohli strhnout masy a nastolit si tu svoji kýženou zelenou totalitu. „

(Glosa Jana Miesslera o úmyslech a činnosti eko-aktivistů v ČR, která vyšla v Sedmé generaci 1/2011.)

Pořád přemýšlím o tom, proč se neustále na Šumavě mobilizuje proti kůrovci a kdo může mít zájem na tom, aby se provádělo náročné kácení a odvážení dřeva, často za pomoci vrtulníků, když jeho výtěžek často ani nenahradí prostředky do této operace vložené. A to není všechno. Následně se musí draze zalesňovat. A jak bylo zjištěno, příroda to dělá rychleji a pochopitelně levněji.

Pavla Čížková, pracovnice NP Šumava, k tomu píše: „Množství obnovy v území ponechaném samovolnému vývoji je dostatečné. Průměrný počet jedinců zmlazení se rovná 5 240 ks/ ha… Už v roce 1998 podrobné šetření plzeňského Lesprojektu v oblasti Modravských slatí prokázalo, že pod odumřelými smrky je překvapivé množství semenáčků do výšky 5 cm. (průměrně kolem 5000ks/ha). Pro srovnání ve zralém smrkovém lese roste 250-500 dospělých jedinců na hektar- počet jedinců zmlazení je tedy deseti až dvacetinásobně vyšší než počet stromů v dospělém lese.“

(Pavla Čížková : Jak se chová les ponechaný samovolnému vývoji. Veronica 2011/1)

Tak proč se, u všech všudy, neustále draze kácí a draze zalesňuje v národním parku, kde se mají upřednostňovat přírodní procesy? Nějakou chvíli mi to trvalo (asi tak 20 let), ale už jsem to pochopil. Příroda je skutečně nebezpečná, jak říká ředitel parku pan Stráský. Ale jinak než jsme si dosud mysleli. Ona totiž, svině, pracuje levně a nedává žádnou provizi. A tak v parku nedostane žádnou zakázku.