Ochrana přírody na Šumavě v koncích

Náš historicky první národní park – Krkonoše – už skončil. Vzhledem k naprosté převaze sportbyznisu není už tam pro divokou přírodu místo. Proto byl také přeřazen z kategorie II. IUCN (národní parky) do kategiorie V. IUCN (chráněné oblasti).Nadále se ovšem jmenuje „národní park“ v podstatě z nostalgie a historických důvodů. Něco podobného však čeká i Šumavu, pokud se naplní zvrácené vize ředitele Stráského a ministra Chalupy.

IUCN (Mezinárodní svaz pro ochranu přírody) je mezinárodní organizace zaměřená na uchování přírodních zdrojů. Byla založena v roce1948 a má sídlo ve švýcarském Glandu. Spojuje 83 států, 108 státních institucí, 766 nevládních organizací, 81 mezinárodních organizací a kolem 10 000 odborníků a vědců z celého světa. Ta vyslala na Šumavu v roce 2002 odbornou misi.

( viz třeba http://www.sumavanet.cz/modrava/fr.asp?url=/www/data/com/iucn/iucn02.htm&burl= )

Závěrečná zpráva konstatovala, že je třeba bezzásahová území zvětšit. Současné vedení parku i ministerstva směřuje někam úplně jinam. Jako by ochrana přírody byla v koncích.

Byl jsem se podívat s přáteli do míst, kde se navrhuje kácení. Tři dny jsme se plížili bezzásahovými zónami určenými k zásahu. To mohl navrhovat snad jen úplně nesoudný člověk. V podstatě jde o likvidaci nejcennějšího srdce Šumavy. Nejsem přítelem konspiračních teorií, ale nikdy v životě jsem neměl intenzivnější pocit, že nejde o  deklarovaný cil (kůrovce), ale o zástupný cíl (zmrzačít území tak, by nemohlo být národním parkem). Ostatně návrhy na lyžarské areály už jsou přichystány.

Požádal jsem několik lidí, aby se krátce vyjádřili k situaci na Šumavě. Zde jsou jejich reakce.

Pokud to schválí ministr ŽP a nový ředitel NPŠ naplní své představy o boji s kůrovcem a rozvojem turistiky, tak park dost pravděpodobně ztratí svůj kredit a smysl existence. Otevřou se cesty pro rozsáhlou výstavbu na dosud chráněných místech a turistika přírodní se změní na masovou turistiku zábavní a sportovní. Pro divokou přírodu a vzácná chráněná zvířata již nezbude místo a podmínky k životu.

Miroslav Kohel, arborista, mluvčí platformy ŠumavaPro

Na Šumavě se nakonec snad všechno zlé v dobré obrátí. A nebo ještě zhorší ? U naší státní ochrany přírody člověk nikdy neví. Utápí se v neskutečné byrokracii,ale partajní zájmy mají vždycky přednost - ať už je výsledek jakýkoliv. Šumava je toho všeho smutným příkladem.

Josef Chytil, ornitolog

Měl jsem sen, že ředitel NP pan Stráský, jako vnímavý turista a milovník přírody, chytře odpozoroval chování koroptví slepičky, která pro záchranu svých dětí svým chováním slibuje predátorům, že se jim dostane tučného sousta a chytře je odvede od svého bohatství tedy od svých svěřenců. A chvíli po probuzení jsem na tom byl stejně jako mistr Čuang z taoistického příběhu, kterému se zdál sen a on pak nevěděl, zda sen je skutečnost či skutečnost je sen. Byl bych raději kdyby sen byl skutečností, protože vypustit džina z láhve je poměrně snadné, ale dostat ho zpět snad jde jen v pohádkách. A já se velmi obávám, že pan Stráský , v rozporu se snem, chce raději obětovat Šumavu, aby zachránil sebe sama.

Ivo Dostál, lesník a hydrolog

Navzdory tvrzení některých politiků a úředníků Šumava v prvních zónách neumírá, naopak – Šumava kypí životem, a nepotřebuje k tomu lesníky, politiky, ba ani ekology. Kdo nevěří, ať tam běží – a přesvědčí se na místě, co příroda dokáže, když jí do díla nikdo nekecá. Je to živoucí učebnice života a člověčí pokory.

Aleš Máchal, pedagog, nestor environmentálního vzdělávání