Jak urychlit stavbu dálnic

Náklady na české dálnice se vyšplhaly až na 227 milionů na kilometr, čímž se tyto dopravní stavby dostaly mezi nejdražší v Evropě. A jak ukazuje příklad dálnice typu „velbloud“ na Ostravu, tak i nejhorší. 

Jako hlavní důvod se udává korupce. Přesto se bez důkazů připisuje tzv. „ekologům“, že protestují proti všem dálnicím, a že protesty dálnice prodražují (a zdržují).  Požádal jsem proto Ministerstvo dopravy (dále MD) o informace k výstavbě dálnic v Česku (kdy a kolik kilometrů se postavilo). Zároveň jsem si ověřil, proti kterým vedly spolky (dříve občanská sdružení) protesty. Mezi ně nepočítám například protesty a zdržení způsobené majiteli pozemků a obcemi. Spolky podávaly námitky nebo jinak protestovaly proti těmto dnes již realizovaným dálnicím: D5 obchvat Plzně - asi 20 km a D11 Libice – Hradec Králové 52 km. Z dálnic, které jsou schváleny a nebo jsou právě ve výstavbě, protestovaly spolky proti D1obchvat Přerova - asi 25 km, D3 Praha – Nová Hospoda asi 57 km, D8 Lovosice – hranice SRN asi 40 km. Ve všech těchto případech šlo o požadavek na jinou trasu, v případě D5 a D8 dokonce o kratší trasu. Ani v jednom případě nešlo o to, že by spolky odmítaly výstavbu dálnice úplně. Z údajů MD jsem dále zjistil, že v Česku je aktuální délka (ke konci r. 2017) dálniční sítě 1 250 km, z toho do roku 1990 bylo zprovozněno 194 km na trase Brno – Praha, 65 km na trase Brno – Lanžhot a 23km  na trase Brno – Rousínov, celkem 282 km. Tato část je tedy mimo hru, protože před Listopadem o nějakých protestech nemohla být ani řeč (a mnozí propagátoři dálnic by se do těch dob rádi vrátili). Od r. 1990 bylo tedy postaveno 968 km dálnic. Protesty spolků (odvolání, rozklady, námitky) byly vedeny proti 196 km, tj. 20 % trasování (kilometráže) dálnic. Jinými slovy, 80% dálnic bylo v Česku postaveno, aniž by se povolovacího procesu účastnily environmentální spolky.
Protesty (jak se ukázalo) byly vesměs velmi racionální. Spolky namítají především zbytečné ničení přírody, chybějící protihluková opatření a podobně. Například spolek Děti Země se na základě analýzy svých materiálů domnívá, že k obrovskému sesuvu asi 500 tisíc m3 zeminy dne 7. června 2013 v km 56,5 dálnice D8 nemuselo dojít, pokud by Ministerstvo životního prostředí a Ředitelství silic a dálnic (dále ŘSD) respektovaly kritické výhrady geologů z České geologické služby (dříve se to jmenovalo jinak). Ti aktivně a opakovaně v letech 1995 až 2004 upozorňovali, že ministerstvem vybraný koridor je z hlediska vysokého rizika sesuvů nejméně vhodný. Na tento nesoulad spolky v odvoláních setrvale poukazovaly. Marně.
Spolky měly vždy zcela striktně dané termíny, ve kterých mohou podávat protesty, odvolání a rozklady. Pokud by to nestihly, na jejich vyjádření by (a to správně a v souladu se zákonem) nebyl vůbec brán zřetel. Je zajímavé, že v časové tísni dokáží spolky napsat protesty, odvolání a rozklady tak, že jim odvolací orgán většinou musí dát zapravdu, zatímco úředníci na tom pracují i několik let. Podívejme se krátce na dálnici  D1107. Ministerstvo dopravy na základě žádosti  ŘSD ze dne 6. prosince 2013 vydalo dne 4. prosince 2017 stavební povolení pro úsek dálnice  D1107 Smiřice – Jaroměř. Povolení obsahuje třicet pět podmínek, za kterých je možné dálnici v délce asi sedmi kilometrů stavět. Zájmy ochrany přírody a životního prostředí jsou v rozhodnutí dobře ošetřené a proto se proti stavebnímu povolení neodvolal ani spolek Děti Země ani žádné jiné environmentální sdružení. Vydání stavebního povolení přesto trvalo 4 roky, ale za průtahy není nikdo kritizovaný. Spolky za to nemohou a střílet do vlastních řad se Ministerstvu dopravy asi nechce.
Jak tedy urychlit výstavbu dálnic? Podívat se na povolení k úseku do Jaroměře (aby se vědělo, jak to má vypadat), zjistit, kdo je zodpovědný za průtahy (aby se vědělo, proč to tak trvalo) a respektovat odborně podložené námitky spolků (aby se to nesesouvalo).