Tečka, Čtečka, Krabičková kultura a rozdělená společnost

Letošní 17. listopad byl unikátní, protože ve volbách krátce před tím vypadli ze sněmovny komunisté. Chce se mi dodat „konečně“.

Připomínka doby, kdy se v Česku bojovalo za svobodu a demokracii, byla ale letos výjimečná i z jiných
důvodů. Listopadový svátek jsme prožívali v podmínkách, kdy významná část naší společnosti s odkazem na údajnou nesolidárnost ztratila minimálně na určitý čas významnou část občanských práv.

Covidová pandemie je samozřejmě velmi nebezpečná z mnoha hledisek. Jde především o zdraví a lidské životy. A má mimořádný vliv i na ekonomiku. Otázkou ale je, zda politická scéna volí správnou cestu, jak se pandemii účinně bránit.

Vzpomeňme si na první vlnu, kdy se státníci v zahraničí předháněli, kdo z nich vymyslí na adresu tažení proti covidu nejostřejší vyjádření. A tak vyhlásili válku covidu, nad nímž údajně v mezidobí zvítězili ideou proočkování celé společnosti. Měla to být tečka za celým veleúspěšným tažením různých medicínských celebrit proti covidu. Bohužel ale nebyla.

Nechci posuzovat, zda na vině byla nezkušenost, naivita odborníků či lobby a
tlaky farmaceutických společností. Buď jak buď, covid pohodlně mutoval,
takticky ustoupil, aby opět v ještě větší intenzitě zaútočil. Jaký to musí být šok
nejen pro řadu vládních představitelů, ale také pro ty odborníky, kteří se již
pasovali do role vítězů. Předčasně. Větší pokora by jim i nám všem bezpochyby
pomohla.

Ukazuje se, že hra na výlučnost, na tu jedinou pravdu k úspěchu nevede.
Ignorance jiných názorů, ostrakizování těch, kteří si snad nedej bože dovolí
polemizovat s vyvolenými odborníky, vede fakticky jen k větší nedůvěře
veřejnosti a pomalu a jistě přispívá k značné ztrátě jejich společenské prestiže.

Místo aby tito lidé přijali určitou sebereflexi svého vystupování, přecházejí ve svatém boji do dalšího útoku. Podařilo se jim úplně rozdělit společnost na očkované, tedy v současné době na tzv. privilegované, a ty, pro něž neplatí žádná práva. Nemohou se testovat, nemohou se v restauraci najíst a večeři si mohou nechat poslat tak maximálně v krabičce, nemohou ke kadeřníkovi a za chvíli, pokud se vydáme tzv. rakouskou cestou, nebudou moci ani ven. Navzdory zvyšujícímu se počtu očkovaných však covid neslábne. Vyznavači svaté války proti neočkovaným úplně zapomněli, že i očkovaný se může nakazit a přenášet nemoc dál. Na pochopení takto triviální pravdy nemusí mít člověk medicínské vzdělání ani specializaci imunologů, vakcinologů a dalších dnes hojně zmiňovaných odborností.

Odcházející ministr Vojtěch používá dokonce slogan o pandemii neočkovaných.
Jen tím kopíruje výroky, které již dříve padly v zahraničí, nedávno například od
řeckého předsedy vlády. Věřme jen, že v Řecku ani jinde se již nebudou
inspirovat např. postupem proti malomocným a jejich internací na ostrově
Spinalonga. Možná bychom si měli připomenout, že o zrušení tohoto opatření
rozhodla řecká vláda až v roce 1954. Že se vám takové srovnání zdá být
absurdní a nepřípadné? Volání po stále nových opatřeních proti neočkovaným
ukazuje, že může být naopak včasným varováním.

Osobně jsem očkován, prodělal jsem covid. Vím, že to není žádná legrace, že
covid hned tak nezmizí a neporazí ho v dohledné době žádná geniální vakcína.
Uvědomuji si zatížení a vyčerpání zdravotníků v nemocnicích. Musíme být
napříště určitě mnohem opatrnější. Nemůžeme se ale současně vyčerpat
dalším válečným tažením. Tentokrát nikoliv proti covidu samotnému, ale proti
neočkovaným. Doufám, že nová vláda přijme strategii, která nebude čelně a
neúspěšně útočit na covid, ale bude proti tomuto nebezpečnému viru
s rozumem chránit společnost svobodných občanů.