Jak politický turista Bernard ze STAN promluvil do daní …

Josef Bernard (dříve ČSSD, dnes STAN) se v nedělní Partii ukazoval jako nesmiřitelný kritik hnutí ANO, přestože v Plzeňském kraji bez váhání vytvořil s ANO, Piráty a dalšími přeběhlíky s KSČM, ČSSD a SPD krajskou koalici. 

 Není to ale jen jeho osobnostní charakteristika a opakovaná politická salta mortale v jeho politickém životopise, která budí pozornost. Aktuálně stojí za zmínku i jeho sdělení k daním, která pronáší coby předseda sněmovního rozpočtového výboru a snad i v této věci expert STAN.

Tak například zaútočil na ANO (svého koaličního partnera v kraji), že zrušením superhrubé mzdy rozvrátilo veřejné finance. Tento krok ale veřejné finance sám o sobě rozhodně neruinuje; jeho dopad do státního rozpočtu je sice kolem 90 miliard Kč, ale byl to tehdy krok správný. Došlo k němu v unikátní situaci, kdy bylo možné nalézt politickou shodu napříč politickým spektrem (ODS takovou změnu nemohla nepodpořit), a nadto se do jeho finální podoby promítla i jednání na půdě Senátu, která pomohla napravit původní amatérský návrh Andreje Babiše a prosadit kompenzace za výpadky příjmů obcím a krajům. Osobně jsem nebyl příznivcem snad jen současně provedeného zvyšování slevy na dani o dvakrát 3 tisíce Kč, ale byl to požadavek KDU-ČSL, bez kterého by tehdy nebylo možné superhrubou mzdu zrušit. Dodnes jsem přesvědčen, že Senát tehdy rozhodl správně a stát daňovým
poplatníkům v obtížné době ponechal více příjmů.

Dnešní problém je jiný. Řešíme problémy ve veřejných rozpočtech, které s nástupem covidu způsobila bývalá vláda, protože začala pumpovat peníze do ekonomiky doslova za každou cenu. Výsledkem bylo nejen dosažení rekordního schodku ve výši téměř 367,5 mld. Kč již v roce 2020, kdy ještě superhrubá mzda byla v plném běhu, ale pokračování rekordního zadlužování v roce následujícím. Navíc nám tento velmi tendenční a v zásadě naivní přístup Babišovy vlády „dopumpoval“ do dvouciferné inflace.

Při debatě o dalším postupu ve věci ozdravení veřejných financí je proto potřeba méně emocí a více chladného náhledu. Obnovení superhrubé mzdy by přineslo pouze snížení životní úrovně zaměstnanců. Když se podíváme na výsledek daňového inkasa tzv. sdílených daní (tedy DPH i daně z příjmů), zjistíme, že např. v roce 2022 oproti minulému roku se tyto daňové výnosy zvýšily meziročně o více než 130 mld. Kč. To je obrovské číslo, ke kterému se meziročně nikdy předtím nebylo možné ani přiblížit. Velká část takového zvýšení je pochopitelně spojena s inflačním vývojem. Dosavadní schodky ale nejsou dány vývojem na straně příjmů, ale jsou důsledkem valorizační politiky ve všech rozpočtových kapitolách, které jsme byli svědky v uplynulých letech.

Vláda letos přišla s tzv. daní z neočekávaných zisků. Byl to hodně odvážný a v zásadě kontroverzní  krok a bude zajímavé sledovat, zda očekávání ministra financí bude ve věci přínosů z uplatnění tzv. windfall tax naplněno. V případě dalších diskutovaných daňových změn bych byl velmi opatrný. Buďto nedosáhnou přiměřeného daňového výnosu nebo budou tak nepopulární, že jen zvýší sociální napětí. Souhlasit nelze ani s dalším návrhem z hnutí STAN, který v neděli poslanec Bernard přednesl – tedy zvýšit základní sazbu DPH. Pro připomenutí: Když se DPH v roce 1993 zaváděla, byla krátce základní sazba 23% a jedna snížená sazba 5%. Později byla základní sazba snížena a od

1. května 2004 činila 19%. V  souvislosti s celkovým snížením přímých daní se také souvztažně zvedla z 5% na 9% v té době jediná snížená sazba. V době ekonomické krize tehdy ministr financí Eduard Janota prosadil „na jeden rok“ zvýšení obou sazeb o 1%, jenže ke zpětnému snížení už nikdy nedošlo. V rámci  důchodové reformy pak ještě vláda Petra Nečase navýšila základní sazby daně o 4% body, čímž se měl vytvořit finanční polštář pro financování důchodové reformy. Od roku 2013 se obě sazby zvedly o další procentní bod, a tak to zůstalo v zásadě dodnes s tím, že se postupně vytvořila ještě druhá snížená sazba daně ve výši 10%. Život šel dál a sociální demokraté z ideologických důvodů zrušili důchodovou reformu, vyšší sníženou sazbu ale ponechali.

V kontextu historického vývoje je volání po zvyšování DPH naprosto kontraproduktivní. Zvláště zvyšování základní sazby na úroveň z roku 1993 by přineslo jen vyšší inflaci, proti které chce Josef Bernard údajně bojovat.