Prezidentské veto proti zájmům pacientů

Prezident Miloš Zeman zabránil svým vetem pravidelné valorizaci platby státu za své pojištěnce. Podlehnul tak zjevně jednostrannému pohledu a kouřové cloně, která se kolem diskutované novely zákona vytvořila.

Oč v tomto zákoně vlastně běží?

Pohled první. Cílem návrhu zákona bylo snížení částky vyměřovacího základu a z toho vyplývající snížení měsíční částky pojistného hrazeného státem za tzv. státní pojištěnce původně od 1. července 2022 tak, aby pojistné hrazené státem činilo v průměru stejnou částku jako loni, tedy 1767 měsíčně. Předchozí vláda totiž ještě před volbami zvýšila vládním nařízením vydaným 21. června 2021 od 1. ledna 2022 měsíční částku na 1967 Kč. Minulá vláda však již ukončila svůj mandát a nová vláda přikročila k postupné stabilizaci hospodaření státního rozpočtu. A zmiňované zvýšení, které mimo jiné vycházelo z velmi pesimistických předpokladů o průběhu pandemie covidu v letošním roce, činí 14 mld. Kč. V situaci, kdy výdaje za státní pojištěnce se v posledních letech strmě zvýšily v průběhu dvou a půl let o 84% a představují donedávna nepředstavitelnou částku vyšší než 124 mld. Kč, se vláda rozhodla v letošním roce tento nárůst přibrzdit. A to v situaci, kdy je zjevné, že se nenaplní původní scénáře covidové pandemie a kdy bojujeme s obludnou inflací, která znehodnocuje naše peníze.

Jedním z velkých viníků této situace je politika „pumpování“ peněz do ekonomiky, kterou podporovala bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Bylo to její politické téma, které ale skončilo velmi neslavně a bohužel na úkor občanů. Senát na zcestnost jejích ekonomických myšlenek upozorňoval opakovaně, ale paní ministryně si vedla stále stejnou písničku. Tvrdila, že jsme se ze světové ekonomické krize z první dekády století poučili a pokud se nechceme vyvolat hospodářskou stagnaci, musíme rozpohybovat ekonomiku masivním pumpováním peněz do ekonomiky. Že jsou to cizí peníze, které budeme muset také splácet, a že jediným výsledkem takového počínání bude ohromná inflace, nechtěla ani slyšet.

Ale zpět k platbě státu za své (tedy státní) pojištěnce. Mezi lety 2001-2019 se poplatek měnil v řádu desítek korun s výjimkou předvolebního roku 2006, kdy David Rath v jeho průběhu prosadil zvýšení platby o celkem 123 Kč. A pak se každoročně vedly diskuze o dalším zvyšování v řádu desítek korun. Impuls ke skutečně významnému zvyšování výše platby nastal až s covidem. Pan ministr Vojtěch tehdy přišel návrhem 500 Kč navíc a v dalším roce 2021 zase o dalších 200 Kč navíc. Došlo tak k obrovskému nárůstu této částky. Pokud odpůrci zákona tvrdí, že přinese snížení prostředků do zdravotnictví, zapomínají dodat, že pouze v letošním roce, kdy z nejrůznějších důvodů vykazují pojišťovny mimořádné zisky.

Pohled druhý. Po přechodném příštím roce s částkou 1900 Kč na státního pojištěnce dochází od roku 2024 k dlouho požadované automatické valorizaci výše platby, a to ve stejném schématu, jaký předpokládá valorizace starobních důchodů, tedy s plným zohledněním růstu spotřebitelských cen a jedné poloviny růstu mezd v příslušném období. Konečně to někdo prosadil. Pamatuji, že to sliboval někdejší ministr Svatopluk Němeček z ČSSD už k 1. lednu 2017. Nezavedl. Pravidelnou a předvídatelnou valorizaci požadoval o rezortu zdravotnictví svým následným usnesením i Senát. Také na to se minulá vláda vykašlala. A teď konečně došlo zásluhou koaličních poslanců k nastavení valorizačního propočtu.

Je proto s podivem, že dle pana prezidenta je to špatně. Jinak by nemohl tento návrh zákona vetovat. Pro něj i pro občany, kteří mají pochybnosti, je třeba zopakovat: V letošním roce ani v příštím roce není ohrožena zdravotní péče. Od roku 2024 dochází naopak ke zvyšování platby státu i pro pojišťovny předvídatelným a systémovým způsobem. Nehledě na jiné efekty tohoto návrhu spojené s prodloužením přechodného období o rok, kdy jsou zdravotní výkony v rámci ortodontické léčby plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a zvýšením fondu prevence pojišťoven až na pětinásobek.