Pouze sporadicky čtu komentáře Martina Komárka na stránkách Deníku, který jinak odebírám výhradně kvůli zprávám z regionu. Tohoto nyní opět aktivního novináře znám jako poslance hnutí ANO a fanatického přívržence Andreje Babiše.
Nic více po něm v politice nezůstalo. Dnes opět píše. Narozdíl od svých dřívějších článků pro Mladou frontu Dnes už ale jen sleduje mainstreamové názorové proudy. Přestože od něj nemám žádná vysoká očekávání, jeho poslední komentář, ve kterém s využitím velmi silných slov vybízí k očkování, mě přiměl k reakci.
Před rokem jsme se ocitli v mezidobí kovidové krize. Měli jsme za to, že to nejhorší je za námi. Jenže nebylo. Ještě horší věci přišly na přelomu letošního roku a v následujících měsících. Ty současně přinesly bezmezné spoléhání na spásu v podobě nově vyvíjených vakcín. A s tím spojené omezování svobody pohybu a fanatické přemítání, jak donutit občany k očkování někdy i proti jejich vůli a mnohdy i zdravému rozumu. Z očkování, které vnímám jako záležitost medicínskou, se stala věc ryze politická. Bohužel.
Chci zdůraznit, že nepatřím mezi „odpírače“ očkování. Vím, že to byla a je jedna z cest, jak posílit imunitu občanů proti nebezpečnému viru. Na druhé straně si nemyslím, že je to pro každého občana úplně bezriziková záležitost. Není. Tisíckrát může psát pan Komárek anebo někteří epidemiologové, kteří jsou toho času v kurzu, o tom, že riziko vážných zdravotních potíží po vakcíně je velmi malé. Ale existuje. A příklady i v mém blízkém okolí tomu bohužel nasvědčují. Přesto pan Komárek přímočaře vybízí ke stejnému postupu, jaký zvolil levicový populista Macron ve Francii nebo který podporují některé velké firmy jako je třeba Google, které hrozí svým zaměstnancům vyhazovem, pokud se očkovat nenechají.
Svět se prostě zbláznil. Vlastně ne svět. To pouze určité politické a obchodní kruhy, které si v rámci svých vlastních zájmů berou zdraví občanů jako rukojmí, začínají ovládat naše životy. Nebudu očkování nikomu vymlouvat. Současně ale nebudu nikdy na nikoho zuřivě tlačit, aby tak učinil, pokud nechce. Neočkovaní zdraví lidé nás neohrožují. Tvrdit to je zavádějící klišé. Hrozbu pro budoucnost vidím jinde. Ti, kteří tlačí na lidi, si neváží svobody. Svobodu nechtějí.
Nemohu se toho pocitu zbavit, ale současná situace mi v mnohém připomíná padesátá léta a postup komunistů, kteří tlačili sedláky ke vstupu do JZD. Odpírači to všem ostatním kazili. A museli být tvrdě potrestáni.
To se máme s panem Komárkem a třeba i současným francouzským prezidentem vracet do těchto dob? Prezident Macron si může prosazovat, co chce. Je to jeho věc a zodpovědnost, to on se bude zodpovídat vlastním občanům, kteří kvůli covidovým opatřením vyšli do ulice. Ale my nežijeme ve Francii. Žijeme v České republice, která má letité zkušenosti s totalitní dobou. To prezident Francie při vší úctě vůbec nemá. Snažme se lidi přesvědčit fakty, která prokážou, že očkování je pro ně vhodná alternativa. Netvrďme ale, že je to alternativa a možnost jediná a že přes ni nejede vlak.
Pokud budeme dopřávat slechu frázím o mravní povinnosti nechat se očkovat, vracíme se hluboko před listopad 1989. Nechci být jízlivý vůči panu Komárkovi, ale jeho otec býval ve svých mladých letech nadšeným propagátorem výsledků kubánské revoluce. Čas ukázal, jak osudově se mýlil. Podobné to začíná být i se současnými názory jeho syna Martina.
