Na Slovensku, v ústraní války na Ukrajině, hýbe veřejností obvinění Roberta Kaliňáka a Roberta Fica z trestných činů zneužití pravomocí veřejného činitele, podpory a vytváření zločinného spolčení za účelem páchání trestné činnosti
Trestní stíhání slovenských politiků – spravedlnost nebo pokušení vyřídit si účty?
Páchání trestné činnosti mělo podle obvinění spočívat v nelegálním získávání materiálů daňové správy za účelem diskreditace bývalého prezidenta Andreje Kisky a šéfa vládního hnutí Obyčejní lidé, kontroverzního Igora Matoviče.
Je to problém Slovenska a Slováci si tento problém musí vyřešit.
Otazníků kolem politického využití obvinění však neubývá. Nevím, zda by v našich končinách bylo obvinění zveřejňováno v takovém rozsahu jako na Slovensku. Slovensko má oproti nám daleko více speciálností. Žalobce státu se stále jmenuje prokurátor jako v dřívějších dobách, ale především existuje speciální prokuratura a také speciální soud. Vybavuji si naši vlastní domácí debatu, zda takové „speciálnosti“ nezavádět i u nás. Politická scéna to naštěstí nedovolila, byť tlak byl přitom po určitou dobu poměrně výrazný. Jsem osobně přesvědčen, že méně speciálních úřadů, více svobody a demokracie.
Nesouhlasím s převážnou většinou toho, co hlásá Robert Fico, ani se stylem, kterým se vyjadřuje. Slovenská prezidentka určitě není „americkou paničkou“ a nazývat členy vlády gaunery také u nás není a nebylo ani v rozhádané poslanecké sněmovně zvykem. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že současné obvinění bývalých vrcholných politiků může být pro neoblíbenou vládu na Slovensku současně pokušením a cestou, jak v podstatě zlikvidovat opozici, zvláště když v jejím čele stojí člověk, který je nadán rétoricky, ale nadto je i hodně populistický.
Na Slovensku na rozdíl od naší Ústavy se parlament nevyjadřuje k trestnímu stíhání poslanců, ale již pouze ke případnému vzetí poslance do vazby. Jednokomorový parlament, kde má vládní koalice v podstatě ústavní většinu, si může prohlasovat, co se jí v dané chvíli zamane. Někdy je to možná výhodné, když je žádoucí konfiskovat majetek ruských oligarchů, ale jinak je to velmi nebezpečné. V minulém volebním období u nás, kdy stál v čele vlády Andrej Babiš, to byl Senát, který vyvažoval jeho politickou moc. Nedopustil, aby se tady dle okamžitého zájmu měnily zákony či vytvářely nějaké speciální trestní orgány. Panu Babišovi to sice nevyhovovalo, ale možná teď v opozici více ocení roli Senátu jako strážce ústavnosti a demokracie proti okamžité sněmovní většině.
Jakkoliv je obtížné zastávat se člověka, jakým je Robert Fico – a také já jsem tomu dalek – je třeba vnímat souvislosti a položit si otázku, zda stíhání v takových případech není motivováno politicky. Nejde zdaleka jen o osud jednoho politika, ale o směr, kterým se začíná ubírat slovenská politická scéna.
Pokušení zavírat opozici podlehlo v historii mnoho vlád či panovníků, proto zde vznikl institut ochrany v podobě poslanecké imunity. Prolamování jejího rozsahu je mnohdy doprovázeno potleskem na otevřené scéně, může být ale někdy velmi nebezpečné.
Lze si jen přát, aby slovenské speciální soudy a speciální prokuratury skutečně pracovaly spravedlivě a nikoliv pouze „speciálně“. Slovensko je krásná země a nezasloužilo by si, aby se tam stále jitřily politické vášně a aby každá nová nastupující reprezentace činila záměrné kroky k zavírání předchozích politických garnitur.
