V 21. století naše generace v Evropě válku nepoznala. Naposledy v začátku devadesátých let jsme měli možnost sledovat rozpad bývalé Jugoslávie, který se změnil v občanskou válku.
Slovo sledovat je na místě, protože to byla sice hrůzná podívaná, ale neznamenala pro nás akutní nebezpečí. Nikdo z bývalého území Jugoslávie nehrozil útoky dalším státům.
Současná situace je jiná a pro evropské demokracie mnohem nebezpečnější. Velení ruské federace vyhodnotilo, že teď je ta pravá chvíle obnovit bývalé sovětské impérium se vším všudy. To, co bývalý Sovětský svaz učinil v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v tehdejším Československu, se opakuje se stejně mrazivým scénářem. Rusko přepadlo Ukrajinu, svobodný stát. Kdo ze začátku počítal, že se snad Vladimír Putin zaměří maximálně pouze na území s většinovou ruskou populací v Doněcku či Luhansku, musel být doslova šokován. Ostřelování Kyjeva, Lvova a dalších míst západní Ukrajiny ukázalo, že Vladimír Putin se tentokrát nespokojí jen s nějakými částečnými územními zisky. Jde mu o celou Ukrajinu. Fakticky ale vyhlásil válku celému demokratickému světu. Protože není vůbec jisté, že se spokojí pouze s Ukrajinou.
S jídlem roste chuť. Pokud Putin viděl, že se západní státy složitě dohadují o sankcích spojených s vyřazením Ruska z platebního systému Swift, pouze ho to nabíjí dalším pokušením. Vladimír Putin se zasloužil o to, že se již o Rusku nebude mluvit jako o zemi protihitlerovské koalice, ale jako o chladném agresorovi, který rozpoutal v 21. století válku s nedozírnými následky. Teď není čas na váhání. Ukrajině musí demokratický svět pomoci. Pokud to nedokáže, ztratí vše.
Je na místě vyřadit Rusko z Rady bezpečnosti jako stálého člena. Agresor si nic jiného nezaslouží. Zlu totiž musíme umět čelit. Proti zlu nelze ustupovat. Jsme ve válce a válka se odvíjí od zcela jiných pravidel. Nelze tedy tolerovat přítomnost Rusů ve slušné společnosti se vším všudy. Nelze tolerovat ruské sportovce a ani umělce, kteří Putina považují za svého prezidenta. Pokud je to „jejich“ prezident, tak pro ně nemůže být v Evropě místo na sportovištích ani na uměleckých pódiích. Proto je naprosto správné, že Dvořákova Praha zrušila vystoupení velkého Putinova obhájce dirigenta Valerije Gergieva a Carnegie Hall i klavíristy Dmitrije Matsueva. Je nemyslitelné, že by za druhé světové války umělci s otevřeně nacistickými postoji projížděli celou Evropou a světem. Až teprve po válce může přijít v úvahu nějaký méně přísný pohled. Teď ale ne.
