Již jako dítě jsem obdivoval slavnou historii australského tenisu. Rod Laver, Ken Rosewal, John Newcombe nebo v ženách Margaret Courtová či Evonne Goolagongová..
Rod Laver se stal svými dvěma zisky kalendářního grandslamu fakticky největší tenisovou postavou historie. Bylo neuvěřitelné, kolik tenisových talentů v minulosti dokázala tato země vychovat. A to nemluvím o plavání či dalších sportovních odvětvích. Už tím pro mne byla tato země pozoruhodná. Mnozí naši emigranti našli v Austrálii svůj domov. V Austrálii působili mnozí vynikající hudebníci. Česká filharmonie slavila na australské půdě ohromné úspěchy.
Co se teď stalo, že s tak bezohlednou urputností se snaží dostat do kolen současného nejlepšího tenistu Novaka Djokoviče? Nevím, zda si tím australská vláda pomůže zlepšit své domácí renomé. Někdo může zatleskat i tomu, že jeden „namyšlený“ tenista narazil. A těšit se z toho, že ani v dalších třech letech nebude moci Novak Djokovič překročit australské břehy. Mě to netěší a spíše zaráží, kam jsme postoupili s covidovým šílenstvím. Protože pravidla mají sice platit pro všechny stejně, ale o to tady přece nejde. Djokovič se stal symbolem absurdnosti samotných opatření, která jsou v tažení proti covidu přijímána.
Covid je jistě nebezpečný vir. Možná ale dnes ještě nebezpečnější svým společenským dosahem než samotným zdravotním rizikem. Covid dokázal změnit atmosféru ve společnosti. Společnost rozděluje. V tom je jeho obrovská nebezpečnost. Umožnil zavádět příkazy, zákazy. Někdy nezbytné. Někdy ale také nesmyslné, někdy vysloveně omyly. Ale co na tom, všechno se hodí některým autoritativním politikům. Je to příležitost, jaká tady od války snad nebyla. Lidé musí poslouchat nebo bude zle. Nějaké hodnoty svobody teď neplatí. Vždyť přece máme pádný argument, že svoboda končí tam, kde zasahuje do svobody dalšího.
Nevím, do jaké svobody australských občanů zasáhl Novak Djokovič. Ohrozil někoho? Podle jednoho australského ministra, Hawke se tuším jmenuje, ohrozil veřejné zdraví australských občanů. Nevím, zda si někdo na toho ministra ještě za pár let vzpomene, na rozdíl od Novaka Djokoviče. Nikdy jsem nebyl jeho velkým fanouškem. Fandil jsem Federerovi nebo nakonec i Nadalovi. Teď musím přiznat, že Nadalovi další titul až tak nepřeji. Prostě toto australské mistrovství už bude navěky spojeno se zbytečnou kaňkou. Už proto, že Djokovič nebyl jediným postiženým. Vzpomeňme na naši Renatu Voráčovou. Pokud chtěla australská vláda učinit z Novaka Djokoviče skutečnou společenskou celebritu, tak se jí to povedlo.
