Zahraniční dluh vzrostl o bilion

Přes propagandu vlády a bývalého ministra financí Andreje Babiše, jak je na tom naše republika báječně, neúprosná statistika hovoří o něčem jiném. Zahraniční dluh České republiky neúprosně stoupá do stále vyšších výšin.

Jen za první čtvrtletí letošního roku  stoupl o 1,128 bilionu korun na neuvěřitelných 4, 656 bilionu korun. Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Lukáše Kovandy se poprvé v novodobé historii zahraniční zadlužení, které roste nepřetržitě od posledního kvartálu roku 2002, se přiblížilo k úrovni sto procent hrubého domácího produktu. Přitom se v uplynulých letech pohyboval v rozmezí od šedesáti do pětasedmdesáti procent HDP.

Za růstem stojí vyšší zadlužení bank a vlády související s nákupy dluhopisů zahraničními investory. Podle ministra financí Ivana Pilného (ANO) je výrazný růst dluhu jen dočasný a nebude mít dopad na veřejné finance. "Domnívám se a byl jsem spolupracovníky ujištěn, že ve třetím čtvrtletí nebude již státní dluh narůstat, ale měl by být dokonce nižší."

Když se podíváme na průběh zahraničního dluhu České republiky od posledních voleb, činil dluh v roce 2013 2,73 bilionu korun. V roce 2014 3,02 bilionu korun. V roce 2015 3,20 bilionu korun. V roce 2016 3, 53 bilionu korun a k 1.4. 2017 4,65 bilionu korun: Je jasné že i přes jeho rychlé snížení koncem roku, se dá říci, že za vychvalované současné vlády (vychvalují se především oni sami) se jim podařilo náš stát zadlužit minimálně o jeden bilion (jeden roční rozpočet), což v době velmi slušného hospodářského růstu je zločin.

Přes ujišťování nového ministra financí si nejsem jist tím, že se dluh rychle sníží. Stačí se podívat na předvolební sliby některých politických stran. Nejvíc v předvolební slibech vyniká ČSSD, která má smrtelný strach z pádu do nicoty. Slibuje zdanění pro bohaté, aby měla na rozdávání. Slibuje jízdné ve vlaku a autobusu pro děti a penzisty zdarma. Zvýšení rodičovského na 300 tisíc. Daňové zvýhodnění na úhradu nákladů na cestovné. Platba nemocenského od prvního dne (to budou někteří spoluobčané radostí bez sebe). Všichni zaměstnanci budou mít nárok na pětitýdenní dovolenou a průměrný plat do čtyř let by měl být 40 tisíc korun (jak chtějí donutit firmy k tomuto kroku je záhada), a plat učitele by měl mít do čtyř let hodnotu 130% průměrného platu. A k tomu chtějí 98% lidí snížit daně. Jen naivové se může domnívat, že zdaněním velkých korporací či bank, se jim podaří na své sliby získat dostatečné množství peněz. Takže je víc než jasné; aby své sliby mohli splnit, museli by zadlužit stát.

ODS, která s ČSSD nese hlavní podíl na marasmu devadesátých let a na zadlužení státu, nám taky slibuje zvyšování platů (Ach jo, chudáci firmy), snižování daní a zrušení EET. Zelení slibují, že odpustí všem dluhy. Co na to říkají banky se asi nedozvíme. Hnutí jednoho muže - Ano, nám slibuje snížení daní, provede  některé výjimky ze své vlajkové lodi - EETa všem zaměstnancům chce  přidat 500 korun. To už zavání řeckým placením zaměstnancům za to, že vůbec přijdou do práce. KDU-ČSL bude všemožně podporovat rodiny. Tím potěší některé naše spoluobčany, kteří si z dělaní dětí udělali velmi slušnou živnost. A tím rozšíří vrstvu těch, kterým  slovo práce zní  jako sprostá nadávka. Okamurova SPD nám slibuje zavedení přímé demokracie, takže můžeme očekávat, že se ureferendujem v hodnotě několika desítek miliard korun. TOP 09 jde na to z druhé strany. Chce snížit dávky, zrušit porodné, snížit platy úředníkům (aspoň budou dělníci do průmyslu?). Tím míní snížit zadlužení, ale podle mě spíše nas.at většinu občanů. 

Jedno se zdá jisté, že se naše politické strany snaží za každou cenu dostat Českou republiku na cestu Řecka, kde se strany tak vzájemně trumfovaly sliby, až se uslibovaly k bankrotu.

Blížící volby ve mně vyvolávají velké dilema, protože po roce 1989 jsem vždy chodil k volbám (kromě druhé kola prezidentských voleb) a nyní stojím před kardinální otázkou: Koho volit, když chci volit?