Za komunistů jsme brblali, když jsme šli k volbám, protože jsme nemohli nic změnit. Ale se strachem jsme šli k volbám.

Dnes máme svobodu. Mnozí nejdou k volbám, protože si té svobody neváží. Mohou ovlivnit výsledek voleb podle svého přání, ale k volbám nejdou, protože je jim budoucnost státu lhostejná! K volbám nejdou, ale pak v hospodě brblají, že jsme špatně odvolili! K volbám nejdou a nechají zvolit někdy i lidské zrůdy. Nechají zvolit antidemokraty!

Musíme snad přijít o svoji svobodu, o demokracii, o právní stát, abychom zvedli zadek a šli volit? Budou pak ještě volby svobodné?!?

Co se tehdy nemohlo změnit? Stačilo k volbám nejít. Vypadá to, že jsem byl v populaci tehdy jeden z nejchytřejších.

Autore, v 80 letech se moc nebylo čeho bát k volbám nejít. To oni jen využívali vašeho strachu. Já k volbám nechodil. Jen jsem nahlásil, že budu v době konání voleb mimo město a že odvolím jinde. Nakonec jsem tam neodvolil a nikdo na to nikdy nepřišel. Jinak pokud jste na volební lístku škrtal do nečitelnosti jak mourovatý k ničemu to nebylo. Pro ně byla důležité hlavně to, že jste se k volbám dostavil. Kdybyste tam ten volební lístek snědl, tak by se statisticky vůbec nic nestalo. Oni by si už to poupravili podle sebe.

Když jsem za Husáka chodil na vysokou školu, proběhly nějaké volby. Na vojenské katedře nám jeden podplukovník připomínal důležitost voleb a přidal svoji vzpomínku na volby v kasárnách v padesátých letech, která byla asi takováto:

"V kasárnách bylo vše vzorně uklizeno, k obědu byl řízek, hrála dechovka. Vojáci odcházeli organizovaně po četách do kinosálu, kde odvolili. Vše proběhlo naprosto v pořádku. Problém nastal, až když jsme při sčítání hlasů zjistili, že námj jeden hlas chybí. Tam jsme po tom šli a zjistili jsme to. Představte si, byl to jeden cikán a on vám ten volební lístek sežral!"

Měli nechat volební povinnost jako za první republiky.

No, to jste tedy byl hrdina!

To označení "hrdina" myslím pochopitelně ironicky.

Ale co Vám závidím jsou, nebo přesněji byly ty manifestační volby, které já jako jedno z "Husákových děcek" ročníku 80 jsem nikdy bohužel nezažil a patrně už asi nikdy nezažiji.

To musel být skutečně nezapomenutelný zážitek, kdy šli voliči jednotným krokem s odhodlaným pohledem kupředu k volební urně.

Takový blog doktor Vodvářka nikdy nenapíše. Zřejmě chodil tupě k volbám a teď kolem sebe jenom kope.

Marně dumám kde to pan doktor Vodvářka kolem sebe kope...

Jejdanánky, jak vy jste byl odvážný...